Abychom nezapomněli!

Znovu jsem se začetla do knihy Leo Žídka  "Psáno před popravou". O Janu Bulovi, Miladě Horákové ... Paměti  národa. 

Leo Žídek, předseda ostravské pobočky Konfederace politických vězňů, vězeň A 016449, narozen 8.9.1932. Odsouzen 1952 na 8 let. Byl chycen při přechodu hranic, dostal Jáchymov, propuštěn 1960.

Říká: "Listopad 1989 byl omyl, na svobodu a budování demokracie jsme nebyli zralí.

Vliv obou totalit (protektorátu a komunismu) byl takový, že jsme svobodu nemohli řádně pochopit a realizovat."

Uvědomuji si, že bratranec mé maminky, pan Miroslav Siegl z Litomyšle, učitel, rok narození 1921 byl v padesátých letech zatčen ve Svitavách přímo "před tabulí". Odsouzen na 10 let za vlastizradu. Odseděl si celých 10 let a jeden měsíc, pracoval mj. také v dole v Jáchymově - těžba radioaktivního uranu. Propuštěn v roce 1960. 

V knize Příběhy bezpráví o něm píše jeho vnučka Kristýna Sieglová: 

Miroslav Siegl byl můj dědeček, a proto jsem jeho příběh chtěla psát, aby každý věděl, jakou bolest musel vytrpět. O jeho krutém životě jsem se dozvěděla od babičky. Bohužel jsem dědu poznala jenom jako malá, ale přesto si na něj hodně pamatuji a ráda vzpomínám.

Miroslav Siegl se narodil 5. září 1921 v Litomyšli. Celé dětství prožil na Šantově náměstí, rodina městského strážníka Siegla bydlela v domě dnešní základní umělecké školy. Vystudoval zdejší učitelský ústav, učil na školách v Moravské Třebové a ve Svitavách. Od mládí byl činný v organizaci Sokola, v roce 1938 se zúčastnil X. všesokolského sletu v Praze. Reprezentoval ČOS také v celostátním finále Zborovského závodu, který se konal u příležitosti všesokolského sletu.

Po roce 1948 se situace ve státě radikálně změnila, k moci se dostali komunisté. Miroslav Siegl byl 3. února 1950 zatčen a 9. září 1950 odsouzen k 10 letům vězení. V dopise předsedovi Nejvyššího soudu v Praze, který napsal po svém propuštění, uvádí: „Byl jsem uznán protiprávně vinným smyšleným zločinem velezrady." Podle stejného dopisu navštívil Miroslava Siegla konfident StB, který tvrdil, že má v úmyslu překročit státní hranici a požádal Miroslava Siegla o zprostředkování setkání s člověkem, který měl možnost přechod hranice zařídit. „Rozsudkem po přelíčení ve Svitavách bylo sedm lidí odsouzeno k trestu smrti." 

Miroslav Siegl si svůj trest odpykal celý, „a to 10 let a jeden měsíc". Propuštěn byl 23.3.1960. „Mnoho zla a příkoří jsem vytrpěl ve věznicích a táborech: Brno Orlí (StB) a Cejl - Gotwaldova 70, Bory, Jáchymov - lágr Bratrství a Eliáš, Slavkovsko - Svatopluk, Příbram - Vojna. Během bezdůvodného vězení a práce v uranových dolech jsem trpěl přes dva roky ischiasem, vředem na dvanácterníku, přišel jsem o zuby, vlivem záření měl jsem úbytek červených krvinek o více než dva miliony a jako pracovní úraz zlomeninu prostředního prstu na pravé ruce. Po návratu domů bylo zjištěno u mne TBC a bylo mně řečeno, že jsem si je přinesl z kriminálu. V léčení jsem byl 15 měsíců."

Po návratu z vězení již Miroslav Siegl nemohl vykonávat své povolání učitele, byl zaměstnán ve státním podniku Silnice Hradec Králové jako autojeřábník, kde pracoval 25 let. Spolu s ním zde byli zaměstnaní také někteří další učitelé - Ladislav Pešina a Josef Novák. Miroslav Siegl zemřel 24. března 1998.  

Tak takto komunistický režim zametl s některými našimi spoluobčany. Někteří to  nepřežili! Važme si proto svobody, kterou máme. Byla draze vykoupena. 

Věra Šimková