Zemřela bělohorská sestřička - benediktinka Birgitta
Právě na svátek Nanebevzetí Panny Marie, kdy bývá u nás na Bílé Hoře poutní slavnost, byla povolána na věčnost všemi námi oblíbená sestřička Birgitta Louis OSB, velká ctitelka Matky Boží, sestra, která před osmnácti lety byla jednou ze zakládajících benediktinek zdejší klášterní komunity.
Jí tehdy bylo "jen" sedmdesát let, ale ostatní spolusestry byly o třicet i čtyřicet let mladší. Byla mezi nimi jedinou cizinkou (rodilou Němkou z německo-českého opatství Venio v Mnichově), ale ani sestrám, ani nikomu z nás se jako "cizinka" nejevila. Věděli jsme o ní, že "doma" v Německu bývala docentkou psychologie na filozofické fakultě; my na Bílé Hoře jsme ji poznali jako zkušenou, ale skromnou a laskavou osobu, která vždy měla pochopení a dobrou radu pro každého, kdo si k ní našel cestu. Ve svém pokročilém věku se sice už nedokázala dobře naučit česky, ale přesto si získala důvěru našeho farního společenství - a myslím, že mezi stálými návštěvníky bělohorské poutní svatyně nebyl nikdo, kdo by ji neměl rád. V době svého zdejšího dlouholetého působení se sestra Birgitta snažila pozvednout naši laickou duchovní úroveň: vzpomínáme, jak pro ty bělohorské farníky, kteří už byli, či se blížili seniorskému věku- zorganizovala duchovní obnovu na téma "Umění stárnout"- nejprve speciálně zaměřenou na ženskou část zdejšího farního společenství a později i na jejich mužské protějšky. V bělohorské komunitě prožila dlouhou řadu let- od podzimu 2007 až do té doby, kdy si její zdravotní stav před pár lety již vyžádal trvalou hospitalizaci v Mnichově. Od té doby jsme se s ní už bohužel nesetkali. Ale ani pak jsme na ni nezapomínali... rádi jsme na ni vzpomínali; posílali jsme jí pozdravy (i když ona už na ně nemohla odpovídat) a doptávali jsme se jejích spolusester na její zdraví. Věděli jsme, že i tam, stovky kilometrů od nás, se za nás modlí - a byli jsme jí za to vděčni.
Nyní se tedy už na nás dívá "z onoho světa", z blízkosti Boží - a věříme, že i nyní můžeme spoléhat na její přímluvy, které jsou nyní asi ještě účinnější: pamatuje jistě nejen na své "pozůstalé" v řeholní komunitě, jimž bývala vzorem (a jak se můžeme domnívat, byla jim i matkou), ale jsme přesvědčeni, že nezapomíná ani na nás, na celé naše farní společenství, které jí přirostlo k srdci...
Můžeme se domnívat, že Nanebevzatá Matka Kristova si tuto svou ctitelku a skromnou služebnici Boží právě na svůj svátek pozvala k sobě...
Modleme se za to, aby Birgittina duše na věky spočinula ve svatém pokoji a abychom i my se tam jednou s ní opět sešli...
Zapsal Karel Voplakal
