14.12.2020 18:55, autor: Věra Šimková, kategorie: Online besedy

Zápisky z besedy s Pavlem Sršněm: Jak se na venkově žilo dřív a jak dnes

Zápisky z besedy s Pavlem Sršněm: Jak se na venkově žilo dřív a jak dnes

Pan Sršeň umí krásně vzpomínat, jak se vesnice se změnila. Je vidět, že život na statku a v přírodě má moc rád. A hlavně své koně. Mnohé zná i z vyprávění.

Dříve byla větší pospolitost, lidé si pomáhali, jinak to ani nešlo. Po návsi běhala drůbež, kachny, husy. Dnes to ale být nesmí, i pes musí být zavřen a vše řeší vyhlášky. Dříve obecní pasák přivedl krávy z pastvy a každá si pak domů, do svého chléva, došla sama.

Po roce 1989 mnoho lidí prodalo své pozemky získané v restitucích. Děti ztratily díky socialismu vztah k hospodaření, nebyla jim vštěpována láska k půdě a k zvířatům. Vše si můžeme koupit... A stává se, že dnes na orné půdě stojí fotovoltaické elektrárny!

Pan Sršeň bydlí na statku z roku 1870 s rodiči své ženy. Vzájemně si všichni pomáhají. Chovají koně a další zvířata. Letos se jim narodila tři hříbata. Devadesátiletý děda ještě plete koše a dělá košťata. Rodiče měli na statku zaměstnané čeledíny a děvečky. V padesátých letech, za doby kolektivizace, jim byli odvedeni koně a dobytek. Přetěžká doba. Mnozí to nepřežili. Vzpomíná také na dobu, kdy nevěsta musela mít pěkné věno, peřiny naducané husím peřím, nádobí, atd.

Na statku se každý pátek sejdou všechny děti se svými rodinami. Babička má připravené pohoštění. Je to hezká tradice. Vzpomíná, jak se v každém stavení v zimě dralo peří. Parta draček chodila po chalupách, hospodáři u kamen vyprávěli příhody. Děti to měly moc rády.

Občas osedlají koně nebo bryčku a projedou se, jako za starých časů. Ke statku patří také les a práce v něm. Stromy, sto dvacet let staré, se budou brzy kácet. Chovají také včely, varoláza je oslabuje - jsou to roztoči, kteří žijí v kožíšku včel. Mnoho včelstev proto uhyne. Prodávají přebytky vajec, kachny, perličky, med. Stavení hlídá pes, který s kočkama dobře vychází. Ale mají problém s liškami, už jich chytli osm do sklopce. Dokud nechovali pávy, slepice jim likvidovala káňata lesní.

Pan Sršeň se rozhovořil i o půdě. Říká, že problémem jsou těžké stroje. Dříve prováděli hlubokou orbu, dnes se jen podmítá do hloubky asi 15 cm. Hutné stroje udusají půdu, při dešti voda nevsakuje, jen stéká. Meze a remízky po období kolektivizace byly zrušeny. Poskytovaly úkryt a ochranu zajícům, koroptvím, bažantům. Dnes už zemědělci nesmějí používat jedovatá hnojiva, vedou k vyhynutí hmyzu. Hospodaří se stále na velkých plochách, ale osazují se pásy stromů, což zabraňuje erozi půdy.

Vesnice se změnila, život jde dál. Vzpomínky jsou krásné - na sluncem zalité louky, zvuk ženců, vůni sena. Na zvuk saní, kdy rolničky krásně zvoní a z kostela se za večera line záře a zvuky varhan. A také - byli jsme tenkrát tak krásně mladí...

Moc krásná beseda.

Věra Šimková

 
 
Nahoru