Za světlem severu: Cesta na Island a do Grónska
Za světlem severu: Cesta na Island a do Grónska
Reportáž z poutního zájezdu Diecézního centra pro seniory Královehradecká diecéze a cestovní kanceláře Awertravel
Když s námi letadlo dosedlo na islandský ranvej, zdálo se, že vítr a sníh s sebou nesou ozvěny dávných islandských ság. Krajina, která nás vítala, sice nebyla pro bílou tmu vidět, ale zakusili jsme hned na počátku, že se země i nebe chovají jinak, než jsme zvyklí.
ZLATÝ OKRUH: TAM, KDE SE ZEMĚ TRHÁ
Druhý den jsme vyrazili po proslulém Zlatém okruhu. Národní park Þingvellir je místo, kde se setkává Eurasie a Severní Amerika. Chvílemi se zdá, že se zem chvěje přímo pod nohama, jako by připomínala, že kontinenty jsou neustále v pohybu. Magické je také místo, kde se už v 10. století setkávali předáci islandského národa – Althing je z dnešního pohledu prvním parlamentem na světě. Krajina je to na první pohled syrová, temná, ale krásná.
A pak Gullfoss – Zlatý vodopád. Mrazivý vítr nás štípal do tváří a „zalézalo“ nám pěkně za nehty, kdykoli jsme pořizovali své momentky. Tisíce tun ledovcové vody padaly do kaňonu se silou, kterou je možné v této zdánlivé rovině jen tiše obdivovat. Zajímavostí je, že vodopád ubránila dědička půdy proti plánům na stavbu elektrárny. Nechyběl zde ani příběh o lásce dvou mladých lidí z protilehlých břehů řeky. Z autobusu jsme viděli docela početná stáda pasoucích se koní (nikoli trávu!). Koně byli menšího vzrůstu, ale statní. Čistota plemene je unikátní, jsou symbolem ostrova a prý fascinují svými specifickými vlastnostmi (přátelská a klidná povaha a odolnost vůči drsnému počasí).
O několik kilometrů dál na nás čekal Geysir – oblast, která doslova dýchá horkem. Gejzír Strokkur před námi vystřeloval proud vařící vody až do výšky třiceti metrů. Každá erupce vyvolala radostné výkřiky, jako by byl Strokkur živý a komunikoval s námi. V blízké restauraci s nám česky komunikovala ještě obsluhující dívka, velmi ochotně se s námi podělila o svůj příběh i informace o životě na Islandu.
Malým benefitem tohoto na program nabitého dne byla návštěva kostela ve Skálholtu, který je doložen už v roce 1056. Českým čtenářům jsou známé romány Gudmundura Kambana Panna na Skálholtu a Biskup na Skálholtu odehrávající se v 17. století.
Nakonec jsme relaxovali v Modré laguně, tedy v místě, které se objevuje ve všech turistických prospektech, ale dokud člověk neponoří tělo do horké, mléčně modré vody, nepochopí proč. Pára se zvedá nad hladinou jako závoj a černé lávové pole okolo působí, jako by někdo vymazal veškerý čas. Voda měla 38 °C (asi 100 °F) a okolní vzduch -8 °C. Seděli jsme s minerální maskou na tváři, kolem nás se míhaly postavy ve vodní mlze a začínalo být zřejmé, že tahle cesta nebude obyčejná. Nebyla jen o památkách – byla o návratu k sobě, k tichu a k radosti z maličkostí.
PŘES OCEÁN DO GRÓNSKA: ZEMĚ TICHA
Následující den nás čekal přelet do Grónska. Je to zvláštní pocit – vylétnete z ostrova ohně a během dvou hodin přistanete v krajině, kde hlavní roli hraje led, sníh a ticho.
Nuuk nás přivítal jednoduchou architekturou i barevnými domky a pocitem konečné severní hranice. „Hluk města“ znamená snad jen křik ptáků a křupání čerstvě napadlého sněhu. Návštěva Grónska má jedinečnou příchuť – jako by člověk poklepal na bránu Arktidy. Na druhou stranu nás příjemně překvapila fungující infrastruktura – veřejná doprava, vybavení apartmánů, nabídka a personál restaurací a kaváren.
KAPISILLIT & QOORNOQ: PŘÍBĚHY U KONCE SVĚTA
Jedním z nejsilnějších zážitků byla plavba lodí do vesnic Kapisillit a Qoornoq. Lodě se sunuly fjordy mezi horskými masivy a k vidění byly i ledové kry ve vodě. Obdivovali jsme i v této oblasti nejvyšší horu Sermitsiaq. Měli jsme pocit, že vstupujeme do hodně starého příběhu, jehož autorem je samotná příroda.
V Kapisillitu jsme vystoupili na břeh a nechali se omráčit jednoduchostí života v osadě, kde čas plyne jinak. Jen ticho, sněhová pokrývka a pár domků opřených o svahy. Cestou jsme potkali „vodní taxi“ i loď, která zajišťuje pravidelné spojení do Nuuku. U přístavu byly vyloženy nákupy v igelitových pytlích i s fakturami, zřejmě tak fungují e-shopy. Žádný box – každý si svoji objednávku vyzvedne, až se mu to bude hodit. U obydlených domků jsme viděli hračky a vybavení dětí na zimní radovánky. Nad vesnicí stojí kostelík se zvonicí a hřbitovem. Průvodkyně nám vysvětlila, že nejen inuité jsou pohřbíváni do země a hroby jsou orientovány na svahu s výhledem do fjordu – k vodě, zemi a slunci.
Qoornoq – trvale neobydlená vesnice – byla jako kulisa starého filmu. Dřevěné domky a stará továrna na zpracování ryb mlčky stály na svahu a bylo cítit, že zde kdysi někdo zanechal svůj životní příběh. Nyní místo slouží jako letní únik před ruchem Nuuku hlavně pro rybáře a lovce. Stáli jsme tam a měli pocit, že slyšíme ozvěny minulosti. Přece jen tam však někdo pobýval – u jednoho z domků byla vztyčena grónská vlajka.
NUUK: MALÉ VELKÉ MĚSTO
Nuuk, přestože má jen asi dvacet tisíc obyvatel, působí jako překvapivě živá metropole. Navštívili jsme zde Národní muzeum s mrazivě krásnými artefakty a někteří i Umělecké muzeum. Obě expozice se pěkně doplňovaly a poskytly nám představu o tvrdém životě původních obyvatel i o historii a současném životě tohoto administrativně samosprávného území v rámci Dánského království. Město kombinuje vše – drsnost a kulturu, moderní architekturu a kostely. A potěšilo nás jedno do češtiny přejaté slovo: NANUK (v inuitštině lední medvěd).
Hlavní protestantský kostel nebyl přístupný. My jsme využili možnosti každodenní mše svaté v římsko-katolickém kostele, kterou s Mons. Jánem Majerníkem koncelebroval P. Jiří Vojtěch Černý. Na programu byla rovněž duchovní obnova s otcem Majerníkem. On je také autorem tohoto poselství:
„Chci vás všechny pozdravit z Nuuku z Grónska a povzbudit, abychom překonávali sebe samé, pravidelně se zúčastňovali duchovních obnov, akcí a poutních cest. Přeji vám, abychom všichni byli blízko Bohu, abychom ho milovali, cítili vysloveně jeho lásku a splnili svoji misi, kterou od nás Pán Bůh žádá. Proto vám přeji hodně energie – fyzické, psychické a duchovní, a za to se i modlím.“
LOV POLÁRNÍ ZÁŘE: MODLITBA SVĚTLEM
Jeden z večerů jsme vyrazili také na lov za město. Nešli jsme lovit soby, ale polární záři. Zda se záře ukáže, to neví nikdo. A měli jsme štěstí – jemné zelené pruhy se nenápadně začaly rozlévat po obloze. Nejdřív nesměle, pak silněji. Jako tanec, jako dech, jako poselství. Bylo to, jako by nám sever daroval na okamžik kousek svého srdce. Nalovili jsme mnoho snímků a všichni je rozesílali svým blízkým. Reakce královehradeckého biskupa Mons. Jana Vokála byla: „Krása s nádherou!“
REYKJAVÍK: TEČKA A ZÁROVEŇ ZAČÁTEK
Na závěr našeho poutního zájezdu jsme se vrátili na Island. Večerní procházka Reykjavíkem a agapé u islandského biskupa Mons. Dávida B. Tencera vytvořily krásný symbolický kruh – začali jsme v zemi ohně, prošli tichým světem ledu a zakončili vše opět tam, kde to všechno začalo.
ZÁVĚR
Cesta na Island a do Grónska není jen turistickým programem. Je to zážitek proměny – jemné, nenápadné, ale hluboké. Je to návrat k přírodě, tichu a k lidem, kteří sdílejí stejnou radost z víry a objevování.
„Máme za sebou týden duchovní obnovy v polární krajině s úžasnými průvodci a otcem Jánem Majerníkem. Trošku jsme se báli sem jet, ale s odstupem času nelitujeme ani peněz, ani času, ani náročného cestování. Viděli jsme polární záři, spoustu krásné přírody, absolvovali nádherné výlety a jsme tady s partou lidí, kteří jsou podobně naladěni. Jsme tu moc rádi a rádi pojedeme na další zájezdy“, zhodnotil cestu Petr Dřevíkovský.
O svoje zážitky se podělila také Veronika Čepelková z Diecézního centra pro seniory: „Mám velkou radost, že se nám tento zájezd mimořádně vydařil – viděli jsme opravdové perly drsné, avšak krásné přírody Arktidy, spatřili několikrát úchvatnou polární záři, prožili povzbuzující duchovní obnovu s Mons. Jánem Majerníkem, a nadto měli skvělé společenství. Opravdu je za co děkovat. Především Bohu za všechny dary, které nám stále připravuje. Pokud někdo touží poznat a prožít Grónsko a Island, pro velký zájem máme v nabídce i listopadový termín.“
Jana Cipínová
Pusťte si video: Z mrazivého Grónska k srdci: Ján Majerník zdraví poutníky a seniory
