05.06.2020, autor: Karel Voplakal, kategorie: Aktuality

Významný den nejen pro hlavní město Prahu

Významný den nejen pro hlavní město Prahu

Vzpomínám si, že při první návštěvě Svatého Otce Jana Pavla II. v naší zemi (brzy po „sametové revoluci“) prezident Václav Havel prohlásil: „Nyní už vím, co je to zázrak!“ Tuto větu by po letošním čtvrtém červnu snad mohl opakovat každý z nás: čtvrtek 4. června 2020 se totiž pro Prahu i pro celou naši zemi stal nezapomenutelným dnem proto, že byl znovu vztyčen Mariánský sloup v samém srdci hlavního města, replika staletého sloupu strženého po skončení 1. světové války v roce 1918 - a tak se po 102 letech splnil sen a úsilí mnoha generací věřících, který však vždy znovu a znovu narážel na odpor těch, kteří měli v rukou moc… Řízením Božím mohla být konečně po tak dlouhé době odčiněna urážka Matky Boží, jejíž památný sloup i sochu těsně po skončení 1. světové války zničil rozvášněný dav iniciovaný různými agitátory (nejen pověstným Frantou Sauerem). Lidem bylo namluveno, že staletý barokní sloup - ozdoba Staroměstského náměstí - byl vybudován jako symbol porážky stavovského povstání a triumf vítězné habsburgské císařské dynastie. Neměla být slyšena pravda, že Mariánský sloup byl ve skutečnosti vyjádřením díků za to, že větší část Prahy  (a celý pravý vltavský břeh)  byl ušetřen osudu Menšího města pražského a zachráněn před vpádem rabující švédské soldatesky generála Bannera a vypleněním. Jak známo, stateční studentští obránci pod vedením Jiřího Plachého tehdy dokázali švédské přesile zabránit překročení Vltavy po Karlově mostě. Švédové tehdy chtěli Prahu dobýt, obsadit a nepochybně i vydrancovat, třebaže Třicetiletá válka již oficiálně skončila uzavřením Westfálského míru.

Nechtěl jsem tomu ani věřit, že to není sen, když jsem se ráno dozvěděl, že dnes se již opravdu uskuteční vztyčení repliky Mariánského sloupu. Ale vydal jsem se tam- a byl jsem toho svědkem!

Na Staroměstské náměstí jsem přišel před desátou hodinou, takže jsem byl „u toho“ vlastně od začátku. Přesně tam, kde stával původní barokní Mariánský sloup, jehož stín vyznačoval, kudy přesně vede „pražský poledník“, už byl připravený stupňovitý „sokl“ s balustrádou v původní podobě a podstavec sloupu. Zástup příznivců mariánského sloupu včetně několika pražských kněží a dalších známých osobností byl však shromážděn o pár stovek metrů dále - v zákoutí u vedlejšího vchodu do Týnského chrámu z Celetné ulice. Tam při chrámové zdi už sedmnáct let čekala hotová pískovcová socha Immaculaty na vysokém provizorním kovovém podstavci na své přemístění na původní místo na Rynek; řízením Božím se tak stalo právě v těchto dnech.

Sochu Panny Marie bylo třeba nejprve odborně sejmout a přetransportovat tam, kde stávala před staletími. Nebylo to snadné: odborníkům na vysokozdvižné plošině trvalo dost dlouho, než se podařilo ji uvolnit, aby ji výkonný autojeřáb mohl sejmout.  Socha zavěšená na kladce jeřábu se přesně v 10 hodin a 23 minut vznesla nad střechy okolních domů a za přihlížení přítomných měkce dosedla na dlažbu plácku u Celetné ulice. Nějakou dobu ji ponechali stát ve vzpřímené pozici a stovky fotoaparátů a kamer mobilních telefonů zachycovaly její krásné velebné rysy. Pro transport však bylo nutné uložit ji na korbu nákladního auta ležmo na několika matracích.  Korba byla ozdobena haluzemi rozkvetlých keřů a lidé ji ještě obložili přinesenými květinami. Náklaďák doprovázený zástupem lidí pak sochu velice pomalu a opatrně provezl ústím Celetné ulice na Staroměstský Rynek. Mezitím se tam přepravil i těžký autojeřáb, který sochu vyzdvihl z auta a přemístil do pracovní ohrady kolem staveniště sloupu. Nyní přišel čas na vztyčení dvacetitunového, sedmimetrového dříku sloupu. Stovky zájemců i turistů přihlížely, jak autojeřáb zvedl ležící sloup, který pak ve svislé poloze přesně usadil na jeho místo. Několik kameníků a dalších odborníků asistovalo a zajišťovalo precizní polohu a její stabilizaci. Nakonec za potlesku přihlížejících dřík sloupu bezpečně stál – a bylo možné nasadit krásnou korintskou hlavici a desku jako podnož samotné sochy Neposkvrněné. Asi v půl třetí se však spustil velmi prudký lijavec – a všichni, kdo neměli deštník (ale i Ti, kdo jej měli, protože jim v  tom lijáku nebyl moc platný), se rozběhli někam se schovat. A tak jsme bohužel  také museli předčasně odejít a neviděli jsme už „na živo“ korunu celého díla - umístění Matky Boží na vrcholu sloupu. Přesto jsme tam všichni zažili nezapomenutelné chvíle a pocítili vděčnost všem, kdo se o toto skvělé dílo zasloužili - sochaři panu Váňovi za toto nádherné dílo, jež Prahu velice obohacuje umělecky i duchovně, i všem, kdo mu přitom jakkoli pomáhali – především pak Matce Boží za její přímluvy za Prahu i celý národ i za šťastné ukončení díla. Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka přislíbil, že Mariánský sloup slavnostně posvětí na svátek Nanebevzetí Panny Marie dne 15. srpna 2020 – jako symbol mezikonfesního usmíření.

Karel Voplakal

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru