Výstava "Příběh bohéma"
Hned na počátku nového roku - už 3. ledna se větší skupina bělohorských farníků zašla podívat do pražské Valdštejnské jízdárny na velmi zdařilou zajímavou výstavu o pravděpodobně nejvýznamnějším barokním malíři Petru Brandlovi a jeho díle; ta výstava se jmenuje: "Příběh bohéma". Doprovázel nás náš duchovní Otec P. Benedikt z břevnovského kláštera, odkud bylo zapůjčeno několik Brandlových rozměrných oltářních pláten - na příklad "Smrt ctihodného Vintíře" a další. Také jiné pražské kostely pro tuto výstavu zapůjčily své oltářní obrazy. Četná Brandlova plátna pocházejí z pokladů Národní galerie a ze sbírek soukromých i státních zámků a muzeí. Vystavováno je jich tam úhrnem asi šedesát a některá předtím prošla náročným restaurováním. Výstava z díla P. Brandla se uskutečnila po víc než padesáti letech od té předchozí - a jak jsme se dozvěděli - hlavní kurátorka se prý snažila o její uskutečnění už několik let.
Proč výstava hovoří o malíři Brandlovi jako o bohémovi: podle archivních materiálů on byl totiž přímo ukázkovým příkladem tohoto typu bonvivánů, kteří užívali život doslova plnými doušky, libovali si v šlechtickém způsobu života, ve vybraných drahých lahůdkách a nápojích, ve vlastních honosných ekvipážích, ve velkolepých hostinách, v luxusním oblečení atd. Byl bezesporu nejlépe honorovaným umělcem své doby: mnohá jeho díla mu vynesla stovky, ba i tisíce zlatých, ale při tomto způsobu života mu peníze pochopitelně nestačily: byl v podstatě stále zadlužený, podle dobových dokumentů měl soudní spory s věřiteli, neplatil alimenty své ženě, byl dokonce nejméně dvakrát ve vězení pro dlužníky a při zatýkání se biřicům údajně dokonce bránil se zbraní v ruce. Své ženě Heleně prý vlastně už od počátku manželství nebyl věrný, i když spolu měli děti. Pohrdal oficiálním cechem malířů a opakovaně odmítal do něj vstoupit. Rád maloval své autoportréty, což jakoby svědčilo o jeho sebestřednosti; na nich se vždycky snažil tvářit velmi hrdě a povýšeně. Díky tomu však existuje časový přehled jeho podobizen od mládí až do jeho cca šedesáti let věku. Dožil se šedesáti sedmi let, ale podle pramenů měl prý smutný, nedůstojný konec: zemřel v roce 1735 - snad přímo na dvorku jedné kutnohorské hospody, kam si při pitce odskočil ulevit... Ale: "kdo sám jsi bez viny, jako první hoď po něm kamenem!"
To vše však nic nemění na tom, že to byl každým coulem "umělec nad umělce". Jeho úžasná díla mu vynesla přízvisko "český Rembrandt". Bohatí šlechtici se předháněli ve snaze dát se od něj portrétovat, měl četné zakázky od mocných tehdejšího světa i od nejvýznamnějších klášterů a svatyní, ale nikdy si prý nedělal starosti s včasným termínem dokončení zakázky. Zajímavé je, že namaloval tak skvělá díla, i když na rozdíl od jiných soudobých výtvarníků nikdy neopustil území Čech, nezajel si na studijní cestu do Itálie, do Španělska či Nizozemí neinspiroval se díly světových mistrů. Sám byl nepřekonatelným mistrem v práci se světlem: z postav jeho světců vyzařuje záře vnitřního světla, která se snoubí se světlem shůry a vytváří pozoruhodnou hru světla a stínů v jejich vlasech i na oblečení. Mohl si dovolit i ty nejdražší malířské barvy- na příklad tehdy velmi vzácný akvamarín. Maloval nejen na plátno, ale tvořil i nástropní fresky. Nezachovaly se jeho přípravné nákresy-skizzy: nepotřeboval je, dokázal totiž malovat přímo "načisto". U některých jeho portrétů prokázaly moderní rentgenové snímky a makrofotografie i nečekanou přemalbu hotového díla, pokud se zadavateli třeba nelíbilo jeho zpodobení či vady na kráse a požadoval lepší vzhled. Měl přátelský vztah se slavným sochařem Braunem a spolu vypracovali soutěžní projekt skulptury pro Karlův most; bohužel však v tomto konkurzu neuspěli. Hned u vstupu do výstavy zaujmou dva rozměrné obrazy - oba na téma "Zvěstování Panně Marii od archanděla Gabriela": ten vlevo pochází ze štětce Karla Škréty, ten vpravo je od Petra Brandla. Nelze vyhodnotit, který z nich je krásnější a umělecky cennější. Jisté je, že mladý Brandl se od Škréty hodně naučil, ale pozadu určitě nezůstal. Z nádherných exponátů s náboženskou tématikou bych kromě již zmíněného "Zvěstování" jmenoval především: "Kristův křest", "Stařec Simeon s Jezulátkem", "Nejsvětější Trojice s Pannou Marií a světci", "Svatý Augustin", "Svatá Luitgarda"; z těch dalších: "Dobytí Tróje", "Zkáza Sodomy", ale také dílo nazvané "U felčara", či "Dívka s číší". Zajímavostí je, že obraz "Smrt ctihodného Vintíře" byl doplněn o postavu sv. Prokopa, aby mohl být použit jako oltářní, protože poustevník Vintíř nebyl tehdy svatořečen ani beatifikován.
Měli jsme docela štěstí na výbornou průvodkyni výstavou - byla jí mladá pracovnice Národní galerie paní Anna Z. a její fundovaný a příjemný způsob komentáře k jednotlivým dílům každého zaujal. Jsem moc rád, že jsem se mohl prohlídky zúčastnit a všem vřele doporučuji Brandlovu výstavu také navštívit. Ve Valdštejnské jízdárně (u stanice metra linky "A" "Malostranská" - v sousedství Sněmovny) výstava potrvá do 11. února (denně kromě pondělka od 10,00 do 18,00 hodin).
Zapsal Karel Voplakal
