15.04.2013, autor: Anna Matoušková, kategorie: Ostatní

Sv. Filoména

Sv. Filoména
Anketa
Jak jste se dozvěděli o tomto webu?
 

Škola boromejek ve Sloupnici, nebyla jediná zásluha P. J.A.Dremla, pozdějšího litomyšlského děkana. V roce 1845 slavil o slavnosti svaté Filomény svoji primici v Koclířově, kde roku1838 tamní farář Antonín Kukla obdržel první zprávu o zázracích této světice. Nejen v Koclířově, ale i na mnoha jiných místech se téměř zázrakem rozšířila úcta ke svaté Filoméně, tak i ve Sloupnici, kde od roku 1847 působil P. Jan Alois Dreml. Roku 1851 14. listopadu ustanovil, aby byla každoročně 25.května konána ve sloupenském kostele Slavnost nalezení ostatků sv. Filomény. V Koclířově úcta ke sv. Filoméně se těší díky FA i v současné době veliké přízni. Kostel zde zasvěcený sv. Jakubovi a sv. Filoméně Fatimský apoštolát z ruiny opravil za velkého úsilí do skvostu hodného těchto světců. První soboty FA v měsíci, spojené s poutavým programem, růžencem a mší potěší mnoho poutníků, kteří den prožijí s Pannou Marií Fatimskou a lahůdkami zdejší cukrárny. Stručný životopis Žila v 2. nebo 3. století. Když zemřela, bylo jí kolem čtrnácti let. Její ostatky našli archeologové roku 1802 v Priscilliných katakombách.. Zjistili o ní jen to, že se jmenovala Filoména a že byla mučednice. Roku 1805 byl kanovník Francis de Lucia ve Vatikánu v pokladnici vzácných sbírek křesťanského starověku. Když se přiblížil k Filoméniným ostatkům, byl zasažen náhlou duchovní radostí a požádal, aby ostatky byly uloženy v kostele v Mugnanu u Neapole. Brzy se její hrob stal poutním místem a na Filoméninu přímluvu se stávaly četné zázraky. Někteří lidé byli uzdravení z rakoviny, z těžkého poranění a jeden muž byl náhle uzdraven ze srdeční choroby. Filoména byla uznána papežem Řehořem XVI. Za svatou jen podle zázraků a zázračných vyslyšení proseb. 24. května 1802 byla při vykopávkách v římských katakombách svaté Prisily odhalena hrobka, která byla vytesána ve skále. Byla uzavřena třemi terakotovými deskami, na kterých byl gravírovaný rudý nápis. Přivolaný konzervátor rozhodl, aby byl hrob 25. května otevřen. Nápis svědčil o tom, že pořadí desek bylo zaměněno, což bylo tehdy běžné, protože mučedníci museli být pohřbíváni ve spěchu. Nápis spolu s mučednickými symboly dává smysl jedině tehdy, když se zamění první a třetí deska: Pax tecum Philomena (pokoj s tebou, Filoméno). Znamením mučednictví byla kotva jako symbol naděje. Dva sloupy naznačují druh jejího mučednictví stejně jako šípy a palma jakožto výraz triumfu mučednice a lilie jako symbol její čistoty. Hrob byl neporušen jako jeden z mála po epoše Gótů a Lombardů, kteří při hledání pokladů hroby pustošily. V hrobě se nacházely ostatky svaté Filomény a malá skleněná nádoba, která byla naplněna krví mladičké mučednice. Krev již byla přirozeně vyschlá. Ostatky se nacházely v dřevěné skříni, která byla na místě zapečetěna. Byla pak nahoře otevřena a prozkoumána komisí, složenou z teologů, lékařů a chirurgů. Bylo konstatováno, že se jedná o kostru 12-13leté dívky, která vykazuji fraktury. O její identifikaci nebylo nic oznámeno, dokud nepřišly zprávy o zvláštním objevu. Tři zbožné osoby obdržely důvěrná sdělení. Všechny žily v různých zemích a jedna o druhé nic nevěděla. Jejich shodné zprávy byly publikovány 21. prosince 1833 v knize opatřené Imprimatur Kongregace svatého oficia (dnes Kongregace pro nauku víry. Generální představené kongregace sester Sedmibolestné panny Marie matce Marii Luise bylo sděleno: Moje milá sestro, jsem dcerou jednoho knížete, který spravoval malé řecké knížectví. Také moje matka pocházela ze šlechtického rodu. Protože byli bezdětní, uctívali oba pohanské bohy a přinášeli jim oběti a modlitby, Jeden římský lékař jménem Publius, který je nyní v nebi jako mučedník, žil v paláci ve službách mého otce. Byl křesťan. Smutek a zaslepenost mých rodičů ho velmi trápily, a tak veden Duchem Svatým, vyprávěl jim o naší víře a ujistil je, že jejich modlitby budou vyslyšeny, jestliže se obrátí na křesťanskou víru. Milost provázela tato jeho slova, dotkla se jejich srdcí a osvítila jejich duši. Nakonec po zralé úvaze přijali svatý křest. Narodila jsem se počátkem dalšího roku. Při mém narození mi dali jméno Lumena, protože jsem se narodila ve světle víry, které se moji rodiče ve velké horlivosti odevzdali. V den křtu mě nazvali Filoména, to znamená „Milovnice světla“. Světice pak dále pokračovala ve vyprávění o svém krátkém životě. Její rodiče ji tak milovali, že ji chtěli mít stále u sebe. Bylo tomu tak i v den, kdy odjeli do Říma. Její otec chtěl projednat s císařem záležitosti své země, která byla v nebezpečí, že ji napadnou římská vojska. Filoména doprovázela své rodiče i při audienci, kterou jim poskytl arogantní a prchlivý Dioklecián. Bylo jí téměř 13 let. Musela být již tehdy krásná, protože císař z ní celou dobu nespouštěl oči. Nakonec dal knížeti tuto odpověď:“ Nemusíš si dělat starosti, můžeš si být jist, že nemáš důvod k znepokojení. Dáme vám všechny císařské síly k dispozici pod podmínkou, že mi dáš ruku své překrásné dcery Filomény. Rodiče s žádostí císaře souhlasili. Jistě neočekávali, co se stane. Když se vrátili domů, Filoména se s veškerou rozhodností vzepřela. Pokoušeli se jí přesvědčit, že jako císařovna v Římě bude velmi šťastná. Ta jim odhalila, že již jako jedenáctiletá složila slib čistoty a je nyní nevěstou Ježíše Krista a že její království je v nebi. Otec jí na to odpověděl, že tak mladá dívka nemůže o sobě v takové míře rozhodovat, jak to učinila ona. Použil veškerou svou autoritu, aby ji přemluvil, ale bezvýsledně. Když se o tom císař dověděl, žádal, aby princeznu přivedli k němu. V hlubokém zoufalství museli rodiče přivést dceru k císaři, který dělal všechno co bylo v jeho moci, aby ji získal. Sliby, šalby, hrozby, všechno bylo marné. Dioklecián, který byl zvyklý, že všechno probíhalo podle jeho přání, byl zachvácen prudkým hněvem a dal Filoménu uvrhnout do vězení v paláci, kde byla spoutána řetězy. Každý den ji navštěvoval. Dal uvolnit její řetězy a podával jí chléb a vodu, vše bylo marné. Vězení trvalo 37 dní. Pak se jí zjevila Matka Boží uprostřed nebeského světla. Držela v náručí svého Syna. „Moje dcero“ řekla jí“ještě 3dny vězení a po těchto čtyřiceti dnech budeš vysvobozena ze svých bolestí“. Moje srdce tlouklo radostí při této zprávě. Ale když Královna andělů dodala, že mám opustit toto vězení, abych byla vytavena strašnému mučení a těžkým bojům, které budou horší než vše, co předcházelo, změnila se moje radost ve strašnou úzkost. Myslela jsem, že se usmrtím. Po 40 dnech věznění císař dal dívku přivázat ke sloupu a zbičovat, protože je tak tvrdohlavá a dává přednost před císařem jednomu zločinci, který byl odsouzen na smrt, zaslouží si odpovídající potrestání. Po bičování bylo její tělo jedna rána. Odvlekli ji zpět do vězení, aby zde zemřela. Zde však došlo k řadě zázraků, které měly za následek, že se mnoho Římanů obrátilo. V noci ji navštívil Anděl světla, který ji vylil balzám na její rány. Byla okamžitě uzdravena. Když se to císař dověděl, nařídil, aby jí přivázali je krku kotvu a měla být vhozena do Tibery. Stal se však další div. Dva andělé uvolnili provaz a kotva se v řece utopila. Filomenu položili na břeh. Po této události Dioklecián prohlásil, že Filoména je čarodějka. Poručil, aby po ní stříleli šípy. Těžce zraněná byla opět zavlečena do vězení. Upadla tam do hlubokého spánku a probudila se ještě krásnější než kdykoliv před tím. Na Diokleciánův příkaz se mučení měla opakovat tak dlouho, dokud Filoména nezemře. Ale staly se nové divy. Lučištníci nebyli schopni vystřelit své šípy. Šípy byly rozžhaveny, ale když je vystřelili, obrátily se proti střelcům a šest z nich bylo usmrceno. Dioklecián křičel, že se jedná o magii, ale mnoho diváků se obrátilo k pravému Bohu. Rozhněvaný tyran, který se obával, že pro tyto divy nakonec dojde k převratu, poručil, aby jí uťali hlavu. Filoména byla sťata v pátek ve tři hodiny 10. srpna.

Anna Matoušková

 

Banner-zajezd-Kanarske-ostrovy

 
Nahoru