Putování seniorů Poohřím
Milí čtenáři Simeona, posílám malý záznam našeho víkendového putování - "memoriálu organizátora poutí doktora Františka Reichela". Cestovali jsme především Poohřím.
Prvním cílem sobotního dopoledne byla návštěva zámku a kostela svatých Petra a Pavla v Peruci - v místě, kde se kníže Oldřich údajně zamiloval do prosté vesnické dívky - pradleny (která tam podle staročeské legendy "u potoka stáše a prádlo práše") a učinil ji svou druhou "legální" manželkou, s níž pak přivedl na svět syna Břetislava, který pro změnu proslul únosem princezny Jitky z bavorského kláštera). Jak je vidět, únosy i bigamie se u osob urozeného rodu tehdy zřejmě tolerovaly.
Bylo pro nás velikým překvapením, jak perfektně a poměrně rychle proběhla generální i detailní obnova a rekonstrukce celého zchátralého a zdevastovaného perucského zámku - jeho exteriéru ale i vnitřku: nádherného schodiště se sochami i celé dlouhé řady zámeckých komnat a sálů- včetně parketových podlah i stylových stropů a nástěnných fresek i obnova vandalsky rozbitých velkých starodávných kamen. Především nás překvapilo neobvykle velké množství skvěle restaurovaného inventáře v zámeckých místnostech - množství stylového zámeckého nábytku- v mnoha případech zdobeného náročnými intarziemi, ale i vzácného porcelánu, majoliky, keramiky, příborů a dalšího jídelního náčiní, rozměrných i menších nástěnných obrazů i drobných dekorativních plastik. Nový majitel zámku se ujal i poněkud zchátralého někdejšího farního kostela a zachránil tak obě památky před téměř jistým totálním zničením.
Ještě před obědem jsme vystoupali (převážně "po mastňácku" - tedy vozidlem) - na Červený vrch "Stříbrník" nedaleko od Loun s Ejemovou chatou z roku 1911 a s nevysokou Frotzelovou rozhlednou, která je součástí jmenované chaty. Měli jsme štěstí na počasí - o posledním víkendu byly krásné slunečné dny s výbornou viditelností. Kdo vystoupil až na vyhlídkovou plošinu rozhledny, tomu se naskytl krásný pohled kol dokola- směrem k severu se mu otevřelo celé panorama Krušnohoří a k jihu pohled na malebné město Louny a jeho široké okolí- "zahradu Čech"; komu se do schodů nechtělo a spokojil se s vyhlídkou na terase u chaty, mohl si vychutnat pouze poloviční zážitek: panorama Krušných hor severním směrem totiž odtud vidět nebylo. Jak jsem už zmínil, většinu strmé cesty na Červený vrch jsme absolvovali v malém autobusu typu VW Krafter; museli jsme přitom obdivovat řidičskou zručnost našeho řidiče, který byl současně vedoucím zájezdu i jeho hlavním organizátorem v jedné osobě, ale obdivuhodný byl i výkon samotného vozidla: jméno "Krafter" (= Silák) si toto auto plně zaslouží. Jen těch posledních pár stovek kroků k vrcholu už opravdu vyjet nešlo; museli jsme si také trošku "zasportovat").
V lounském minipivovaru "Domov" jsme se pak zastavili na oběd - každý podle vlastního výběru. Hned poté jsme se vydali do Března u Loun, kde nás čekala prohlídka archeologického skanzenu. Probíhala tam akce "Doba bronzová". Několik mladých archeologů v dobovém oblečení provádělo návštěvníky po areálu a předvádělo ukázky řemesel (výrobu košíků, keramiky, úpravu surové ovčí vlny a spřádání vláken, ruční mletí obilních zrn na primitivním kamenném mlýnku -pracnou výrobu mouky až po upečení chleba v hliněné peci (nechutnal špatně!); návštěvníci mohli ochutnat i čerstvě vyrobený jablečný mošt i dobrou zeleninovou polévku s drůbežím masem. Bylo zajímavé vyslechnout si přednášku o životě v době bronzové i pokusit se ručně vytepat jednoduchý bronzový šperk. Nezvyklým zážitkem byla ukázka někdejšího pohřebního obřadu. Kdo chtěl, mohl přímo u vchodu zkusit svou dovednost v lukostřelbě.
Na sklonku dne jsme dorazili do Kyselky - Radošova, kde jsme v stejnojmenném penzionu měli zajištěný nocleh a večeři v restauraci "Na špici". Po starém zastřešeném dřevěném mostě jsme překročili řeku a došli jen pár kroků k penzionu; ubytování bylo velmi příjemné. Naproti tomu dost smutný pohled se nám naskytl na nedaleký, šeredně zdevastovaný, doslova "vybydlený", kdysi ještě honosný lázeňský objekt Kyselka: vylámané okenní rámy, opadaná omítka, ošklivě poničené štíty i fasády velkolepé hlavní budovy. Myslím, že interiér poničené budovy je lépe raději vůbec nevidět...
V neděli ráno jsme se po vydatné snídani přesunuli do Ostrova nad Ohří, kde právě probíhala pouť. Ranní mlhy se brzy rozplynuly a my jsme vstoupili do tamního krásného svátečně vyzdobeného kostela "sv. Michaela archanděla a Panny Marie Věrné", kde v 9 hodin začínala slavnostní poutní mše svatá. Hlavním celebrantem byl plzeňský generální vikář a s ním koncelebroval místní duchovní správce. Poutní kolorit dotvářela sedmičlenná skupina místních ostrostřelců v historické výstroji s ručnicemi a s chocholatými čákami na hlavě. Po bohoslužbách proběhlo děkování zasloužilým členům ostrovské farní rady s předáváním kytic. Nakonec ostrostřelci vypálili před kostelem čestnou salvu, čímž prokázali, že jejich flinty nebyly pouhé atrapy - a my jsme vyrazili za dalším cílem nedělního dopoledne: byla jím velice zajímavá návštěva Muzea letecké bitvy nad Krušnými horami za Druhé světové války. Tehdy v roce 1944 se střetl americký bombardovací svaz tvořený stovkami čtyřmotorových těžkých bombardérů typu Boeing F-17 "Flying Fortress" (=Létající pevnost) s početnou skupinou výkonných a nebezpečných nacistických stíhačů typu Focke Wulf FW-190 a Messerschmitt Me-109 G, z nichž některé "zaměstnaly" doprovodné americké stíhací Mustangy a většina se vrhla na nechráněné bombardéry, z nichž dvanáct sestřelila a zničila. Samozřejmě i protivníkovi se podařilo zneškodnit blíže neurčený počet německých stíhačů. Po explozi jedné ze zničených "Létajících pevností" dopadla menší část jejích trosek dokonce na místní školu v obci Kovářská a poničila její střechu, většina však skončila neškodně v okolních lesích. Za čtyřicetileté totality měly tyto události z ideologických důvodů upadnout v zapomenutí, ale brzy po pádu tehdejšího režimu se začalo uvažovat o zřízení památníku oné letecké bitvy - a dokonce i o muzeu. Lidé shromáždili spoustu nalezeného kovového "šrotu"- zbytků sestřelených letadel obou válčících stran- kusy rozbitých leteckých motorů, podvozků, polámaných vrtulí, palubních zbraní, navigačních a řídících přístrojů z kokpitů vojenských letadel, zbytků nosných ploch. Našly se dokonce i dokumenty a zbytky výstroje zahynulých letců. Lidé pro muzeum vyrobili miniaturní přesné dobové makety stíhačů i bombardérů- a někteří nadšenci s pomocí nalezených dokumentů dokonce navázali kontakty s přeživšími letci, případně s jejich rodinami a uspořádali setkání někdejších nepřátel. Toto vše nám ukázal a podrobně vysvětlil zástupce ředitele a spoluzakladatel tohoto nevšedního muzea.
Po nedělním obědě (samozřejmě - jak jinak než svíčková s houskovým knedlíkem, brusinkami a šlehačkou) v restauraci "U Skálů" poblíž renesančního zámku ve Stružné jsme odcestovali do Bečova nad Teplou navštívit tamní krásnou botanickou zahradu s arboretem, která je nazývána "Druhými Průhonicemi", protože to původně byla jedna z nejvýznamnějších sbírkových zahrad zaměřená na skalničky a trvalky s krásným rozáriem a s listnatými i jehličnatými dřevinami. Zahrada má rozlohu 11 hektarů a má řadu rozdílných stanovišť s domácími i cizokrajnými rostlinami: les, sad, mokřad, louku i skály a rybník. Největší rozvoj Bečovské botanické zahrady byl mezi lety 1918 -1935 za působení vrchního zahradníka Jana Kodítka, ale po 2. světové válce a následném odsunu Němců došlo k její postupné devastaci a zpustošení; její obnova započala až počátkem 21. století.
Odjezd směrem na Prahu byl naplánován na 17. hodinu, kdy se bečovská botanická zahrada uzavírá. Návrat do Prahy proběhl bez problémů. Účastníci zájezdu byli určitě spokojeni s bezchybnou organizací i s výběrem skutečně zajímavých cílů zájezdu. K všeobecně dobré náladě a cestovní pohodě přispělo i nečekaně příznivé počasí.
Karel Voplakal
