Putování do Regensburgu - do dávného hlavního města

Místo, kam poputujeme při naší předposlední společné návštěvě Bavorska, leží v Horní Falci. Je to Regensburg - Řezno, stopadesátitisícové město na Dunaji, skutečná historická perla. A navštívíme zde hned na dva význačné poutní chrámy, v obou případech baziliku minor. A to klášterní chrám St. Emmeram (sv. Jimrama) a kolegiátní chrám Alte Kapelle (Stará kaple). V následujícím textu budu používat německé verze názvů těchto chrámů i názvu města.
Ale nejdříve k městu Regensburgu. Je toho ovšem tolik, co by k němu bylo možné uvést! Vyberu tedy některé údaje a pokusím se je vměstnat do stručných bodů.
1. K městu Regensburgu
• Jde o první hlavní město Bavorska (již v 6. století).
• Jde o místo křtu čtrnácti českých knížat v roce 845.
• Jde o centrum diecéze, zahrnující kdysi i Čechy.
• Roku 870 tady říšský sněm odsoudil velkomoravského knížete Rostislava (po zradě jeho synovce Svatopluka) a ten pak oslepený zemřel v některém klášteře.
• Ve stejném roce byl, zřejmě také tady, na církevním sněmu odsouzen a sesazen svatý Metoděj. Byl pak uvězněn v Ellwangenu a osvobozen až po čase, po zásahu papeže.
• Bratr Boleslava II. Křišťan zde žil v klášteře St. Emmeram, jeho sestra Mlada (zakladatelka prvního ženského kláštera u nás) tu pobývala a studovala v klášteře Niedermünster.
• Zdejší biskup svatý Wolfgang moudře a velkoryse v roce 973 schválil vznik pražské diecéze.
• Na sněmu roku 1158 zde byla českému knížeti Vladislavu II. přiznána královská hodnost.
• Město ukrývá mnohé památky. Z časů římských je to především brána Porta Praetoria.
• Z první poloviny 12. století pochází Kamenný most, nejstarší dochovaný přinejmenším ve střední Evropě. Jeho architekt zřejmě postavil i první kamenný most v Praze – Juditin.
• Je zde mnoho krásných historických klášterů a kostelů. Počínaje katedrálou sv. Petra.
• Dále např. kolegiátní kostel sv. Jana s deskou, připomínající (i česky) křest českých knížat.
• Stará radnice se sálem Stálého říšského sněmu Svaté říše Římské. Tento vrcholný evropský orgán se od konce 16. století scházel výhradně tady a v letech 1663 až 1802 tu měl stálé sídlo.
• Obytné věže patricijských rodin.
• Historická Wurstkuchl, která kdysi údajně zajišťovala stravování už pro středověké stavitele katedrály či Kamenného mostu. A nyní zase pro spousty turistů.
• St. Katharinenspital, dnes velké zařízení pro seniory. U něj působí nadace, provozující pivovar a restauraci s posezením pod lipami. Jejich zisky slouží k zajištění činnosti základního zařízení.
• Na dohled Regensburgu leží nad Dunajem Walhalla, neoklasicistní památník z roku 1842 v podobě aténského Parthenonu, s bustami významných osobností německých dějin.
2. Klášter benediktinů St. Emmeram
Založen byl v době vzniku biskupství v Regensburgu (v roce 739) u hrobu biskupa sv. Emmerama, tehdy již uctívaného jako mučedník. I za svůj rychlý vzestup vděčí klášter kultu tohoto světce. Stal se pak jedním z nejdůležitějších center kultury a vědy v Evropě. Největšího rozvoje dosáhl mezi
8. a 12. stoletím v oblasti teologie, filozofie, matematiky, astronomie a umění. Do roku 975 byl také sídlem biskupů, neboť tato funkce byla spojena s funkcí zdejšího opata (do roku 1125 zde byli biskupové také pohřbíváni). O oddělení obou funkcí pak rozhodl biskup sv. Wolfgang. V 10. století zde sídlila i císařská falc (hrad).
Od 11. století měli v klášteře skvělé skriptorium a v klášterní knihovně jednu z nejvelkolepějších knih středověku – Codex Aureus. Roku 1295 se stal klášter říšským. Po přechodném poklesu významu v 16. století přišel zase rozvoj ve století 17. a 18., kdy zde opět bylo jedno z předních center vědy (mj. meteorologie). Rozkvět vyvrcholil roku 1731 povýšením opatů mezi říšská knížata s přiznáním titulu princ – opat. Vnějším znakem byla velkolepá rekonstrukce kostela. Za bavorské sekularizace však byl klášter zrušen a v roce 1812 získala komplex knížata Thurn-Taxis a přebudovala si jej na rezidenci, jíž je dodnes. Část (včetně chrámu) je přístupná návštěvníkům, část je stále obývána knížecí rodinou. Součástí areálu je i velký park.
3. Klášterní a poutní chrám St. Emmeram
Teď do ulic
ponoř se víc,
u svatého Emmerama,
najdi správné panorama,
zachyť jeho rozpětí.
Už na schodech
tají se dech
u svatého Emmerama
se vzpomínkou na to drama
staré třináct století.
Co svatých jen
spí věčný sen
u svatého Emmerama,
to je historie sama.
Marně skrýváš dojetí.
Moci zas jít
se pomodlit
do svatého Emmerama
…
Kolem roku 780 byl u St. Emmeram postaven první klášterní kostel, z něhož je zachována kruhová krypta kolem světcova hrobu. Do roku 1060 byl postaven kostel v dnešní velikosti, zřejmě dle vzoru katedrály ve Špýru. Dva požáry po roce 1062 a po roce 1166 si vyžádaly rozsáhlou přestavbu (novou výstavbu) kostela. Zůstal ale jednou z nejvýznamnějších předrománských církevních staveb v Německu. V roce 1642 kostel opět vyhořel. Do roku 1733 proběhla jeho barokní rekonstrukce vynikajícími bratry Asamy. Po zrušení kláštera za sekularizace se klášterní kostel stal farním. Na význam baziliky poukazuje jejích téměř 20 oltářů a mnoho hrobů. Toto fascinující místo je totiž pohřebištěm řady světců (k jejichž hrobům se sem putuje), biskupů, opatů, ale též císaře, krále, královny, vévodů a dalších. Je zde pohřben i význačný historik Johannes Aventinus. Chrám byl mnohokrát přestavován a rozšiřován. Lze v něm najít architektonické styly celého tisíciletí.
4. Svatý Emmeram – Jimram
Narodil se jako šlechtic okolo roku 600, asi v Poitiers. Stal se knězem a snad i biskupem. Při šíření křesťanství přišel roku 649 do Regensburgu. Putoval zemí, pokřtil mnoho pohanů a získal pověst svatosti. Dle legendy mu roku 652 svěřila dcera vévody, že čeká dítě se synem soudce. On ji nevyzradil a vydal se na cesty. Syn vévody v domnění, že otcem dítěte je sám Emmeram, jej pronásledoval, dostihl, nechal krutě mučit a nakonec stít. Věc se posléze osvětlila a vévoda dceru
i syna vypověděl ze země. Dobrovolné přijetí cizího dluhu odpovídalo tehdejšímu pojetí víry – přímému napodobování Krista. Emmeram se ale zřejmě stal spíše obětí masivních dvorských intrik. Pohřben byl v pozdějším slavném klášteře a úcta k němu brzy převýšila úctu k svatému Erhardovi, dosavadnímu patronovi města. Dlouho byla historičnost základů legendy o Emmeramovi zpochybňována. Zajímavé ale je, že antropologická analýza ostatků, pohřbených ve St. Emmeram, přinesla důkazy o těžkém mučení, a např. i o vytrhávání jazyka ...
Světec byl uctíván i v českých zemích (původně součásti diecéze Regensburg). Svatý Václav mu zřejmě chtěl zasvětit kostel na pražském hradě a osobně se mu zaslíbil. V Opatovickém homiliáři asi z 11. stol. je Emmeram vzýván jako český patron. Zobrazuje se s biskupskými insigniemi (mitra, pastýřská hůl) a se žebříkem – nástrojem, na němž byl umučen, symbolem cesty do nebe.
5. Stručně o dalších světcích (blahoslavených), pohřbených ve St. Emmeram
Gaubald: * kol 700. 739 první biskup Regensburgu (předtím řada biskupů misijních). + 761.
Hemma (Ema): * kolem 808, dcera bavorského hraběte Welfa. 827 manželka krále Ludvíka Němce. Matka 7 dětí (vč. Karlomana, pozdějšího krále východofranckého). Ušlechtilá, dobroditelka chudých a potřebných. Podporovala kláštery a kostely. + 876.
Tuto: * v 9. stol., bavorský šlechtický syn, připravován na dvorský život a státní záležitosti. Pro znalosti a poctivost tajemníkem císařské kanceláře. Ale odešel a mnichem ve St. Emmeram. Nejobyčejnější práce. Zbožný mnich a svatý muž. 892 biskupem. I pak stejná pokora, sebezapření. Žil a obětoval se pro svěřené stádo. Přístupný pro významné i obyčejné lidi. Císař se na něj obracel v důležitých věcech a klášteru udělil nezávislost. Čechy tehdy patřily do jeho diecéze a sv. Václav jej 925 požádal, aby pohřbil sv. Ludmilu. Při druhé návštěvě posvětil rotundu sv. Víta na Pražském hradě. Koncem života oslepl, nesl to však s pokorou. + 931 v oblíbeném klášteře Mondsee.
Ramwod: * kolem 900, asi v Trevíru. Tam knězem a benediktinem (i kaplanem arcibiskupa, snad i učitelem). Biskup Wolfgang jej povolal v 70 letech do Regensburgu, tam opatem kláštera
St. Emmeram. Vedl jej moudře (žil skromně, pečoval o chudé a nemocné), postupně reformoval, dovedl k rozkvětu. + 1000 v téměř 100 letech. Na hrobě řada zázraků. Patron při očních chorobách.
Wolfgang: * kol 924 ze zchudlé šlechty. Dobré vzdělání, studia Reichenau a katedrální škola Würzburg. 956 ředitelem dómské školy a děkanem kapituly v Trevíru. Žil skromně. Přes nabídku kariéry od císaře i odpor rodičů k benediktinům v Einsiedeln, ředitelem klášterní školy. 970 knězem, hodnost opata nepřijal. 971 misie Uhry a Rakousko, bez větších úspěchů. 972 biskupem v Regensburgu. Zakládal a reformoval kláštery, pozvedl diecézní pastoraci. Přes odpor a komplikace schválil zřízení biskupství v Praze oddělením od své diecéze. Asketický, obětavý, nadaný kazatel, vychovatel dětí císaře. + 994. Na hrobě zázraky. Patron Bavorska, Regensburgu, pastýřů, námořníků, dřevorubců, uhlířů, tesařů, sochařů, nevinně zajatých, proti dně, obrně, bolesti nohou, mrtvici, úplavici, zánětům kůže, neplodnosti, potratům.
Aurelia: Dle legendy dcera francouzského krále Huga Kapeta. Dostala křesťanskou výchovu. Prchla před svatbou, již plánovala rodina, a od 975 reklúzou u St. Emmeram. Duchovním rádcem svatý Wolfgang, + 1027 jako mučednice. Bratr Robert, světec, převzal po smrti otce vládu.
Wolflek: Bez informací.
6. Kolegiátní kapitula Unserer Lieben Frau zur Alten Kapelle
Zakladatelem kolegiátní nadace s chrámem byl, zřejmě roku 875, východofrancký král Ludvík Němec. Koncem 9. století kostel zpustl a nadace zanikla. Kolegiátní kapitulu zde pak znova založil na přelomu tisíciletí císař sv. Jindřich II. Považován je proto za druhého zakladatele. Do 15. století tvořili kapitulu převážně šlechtici, ale pak získávali převahu nešlechtici. Kněžími museli být všichni kanovníci až od roku 1581, přičemž ve středověku zde bylo průměrně 15 kanovníků. Za třicetileté války se kolegiátní kapitula poprvé dostala do vážných problémů a došlo i k dočasnému přesídlení. Za sekularizace kapitula rozpuštěna nebyla, neboť většina jejího majetku se nacházela v Rakousku a existovaly obavy, že by jej pak převzalo Rakousko-Uhersko. A tak po určitém období zvláštního režimu bylo v roce 1830 schváleno pokračování existence. Dnes má kapitula 7 kanovníků, především zasloužilých kněží ve výslužbě, které jmenuje biskup.
7. Kolegiátní a poutní chrám Alte kapelle
Kostel kolegiátní kapituly je dle legendy nejstarším v Bavorsku a kolem roku 700 zde měl být
sv. Rupertem pokřtěn vévoda s rodinou, čímž byly položeny základy christianizace Bavorska.
Ve skutečnosti však byl, jak zmíněno, založen spolu s přidruženou kolegiátní nadací jako kaple falce (hradu), na místě římského chrámu bohyně Juno. Když však byla falc koncem 9. století přesunuta do oblasti St. Emmeram, kostel zpustl, a zanikla i nadace. Znovu kostel vybudoval (přestavěl) roku 1002 císař svatý Jindřich II., spolu se založením kolegiátní kapituly. Opět jako kapli mezitím sem vrácené falce. Obdařil jej četnými dary a umístil do něj milostný obraz Panny Marie s Ježíškem, dar papeže ke své korunovaci, prý kopii byzantské ikony Panny Marie.
Snad již od 13. století probíhaly poutě ke zdejší milostné Madoně, domnělé byzantské ikoně, ve skutečnosti však vzniklé v Regensburgu kolem roku 1225. Doložit mariánskou pouť však lze až
v 17. století, po skončení třicetileté války. Dnešní milostná kaple byla poprvé zmíněna v roce 1344 jako Jakobskapelle. V 17. století, vzhledem k růstu uctívání milostného obrazu, rozhodla kapitula poskytnout samostatné, snadno dostupné místo. Tak došlo k přeměně na kapli Panny Marie a roku 1694 tam byl slavnostně přenesen milostný obraz. I dnes je kaple s obrazem cílem poutníků.
Románská bazilika z 2. poloviny 12. století tvoří část dnešního chrámu, presbytář byl přistavěn goticky v polovině 15. století. Celková podoba kostela je dnes rokoková z roku 1747. O samotě stojící kamenná zvonice je zřejmě již z 9. století, horní část z 13. století. V prostorném interiéru lze kromě bohaté výzdoby, včetně krásných fresek, obdivovat gotický oltář z konce první poloviny 15. století, či moderní varhany, které při své návštěvě roku 2006 posvětil papež Benedikt XVI. V kostele jsou také krásné náhrobní kameny měšťanů. Na chrámu je umístěna pamětní deska, připomínající uvěznění svatého Metoděje v Regensburgu.
8. Další poutní svatyně v Regensburgu
Kostel Nanebevzetí Panny Marie kláštera kanovnic Niedermünster založil v roce 788, jako jeden z nejstarších v Regensburgu, vévoda svatý Tasillo III. Je nejasné, zda jako mužský či ženský. Brzy však byl jedním z nejvýznamnějších ženských klášterů v Německu. V roce 950 byl přestavěn jeho kostel. Pokladem jsou kodex či evangeliář z této doby. V roce 1002 se klášter stal říšským a byl jím až do sekularizace. Dnešní románský kostel je z doby po požáru v roce 1152 a stojí na místě kostelíku ze 7. století s hrobem svatého Erharda. Modernizován byl v 17. a v 18. století a jsou zde některá zajímavá umělecká díla i monumentální bronzový krucifix. V kostele je pochována řada osobností, mezi nimi i blahoslavený biskup Albert z Cashel. Klášter byl v roce 1803 za sekularizace rozpuštěn a od roku 1821 jsou objekty sídlem biskupa i biskupských úřadů.
Poutními jsou či byly také kostel St. Salvator kláštera františkánů (minoritů), Neupfarrkirche, Maria Läng Kapelle a kostely Nanebevzetí Panny Marie Dechbetten, St. Michael in Kager a Maria Tannerl Kager.
Pavel Osoha