Pouť za nemocné na Byšičky: Jsme vždy šťastní, když můžeme společně putovat

14. května 2025 před půl pátou ranní zvoní budík, nemohu dospat, aby mi neujel autobus do Hradce Králové, kde máme sraz na terminálu autobusového nádraží s organizátorkou pouti za nemocné Veronikou Čepelkovou z Diecézního centra pro seniory.

Dojela jsem včas a vyhlížím… Na zastávku autobusu do Lázní Bělohrad přichází poutníci a poutnice, je nás skoro plný autobus, zdravíme se a s nadějí a jiskrou v oku se těšíme ze společenství.

V Lázních Bělohrad se setkáváme ještě s další skupinou poutníků a naše cesta vede nejdříve překrásným zámeckým lesoparkem, míjíme malebná jezírka, je zde spousta zeleně, bylin, květin, stromů. Větvemi vysokých stromů se nás dotýkají a hladí paprsky sluníčka, jen se nadechnout té krásy a děkovat Bohu.

Na jednom rozcestí uprostřed parku jsme započali naši pouť společnou modlitbou, držíce se v kruhu za ruce za zpěvu ptáků, kteří také oslavovali Stvořitele.

Pokračovali jsme parkem dále, minuli altán s pramenem Vita s tím, že se stavíme, až půjdeme zpět. Vyšli jsme z parku a před námi se otevřela zvlněná mírná krajina s dalekými výhledy, šli jsme po pěkné asfaltové silničce směrem ke kostelíku Petra a Pavla v zaniklé obci Byšičky. Kostelík je postaven na nádherném travnatém návrší s ovocnými stromy.

Mše svatá byla sloužena venku pod širým nebem, pod krásným košatým stromem, který poskytl vlídný stín. Vše bylo připraveno, jak obětní stůl, tak židle pro poutníky. Mši svatou sloužil generální vikář Mons. Jan Paseka. Spolu s ním koncelebroval P. Jindřich Tluka, přítomen byl rovněž akolyta p. Miloslav Franc.

Všichni jsme podnikli pouť za nemocné proto, abychom poprosili za své milé, za své známé i neznámé trpící. Jsme vděční za tuto možnost, dodává nám naději a sílu nebát se a věřit.

Po mši svaté jsme měli možnost se podívat do kostelíka, kde v současnosti probíhají restaurátorské práce, projít se po hřbitově a rozhlédnout se na krásné výhledy do kraje.

Plni vděčnosti a naděje jsme se vydali překrásnou procházkou zpět, zastavili jsme se ochutnat a napít se z pramene Vita a při příchodu do Lázní Bělohrad jsme společně navštívili cukrárnu, kde nám Veronika zarezervovala a předobjednala občerstvení, což bylo od ní prozíravé, některé z nás čekala složitá cesta domů, a tak posilnění bylo třeba. Děkujeme Veroniko za starost!

Shodli jsme, že jsme vždy šťastní, když můžeme společně putovat, radovat se a sdílet to vše společně.

Bohu díky!

Anna Čermáková