Podzimní pouť bělohorských farníků do Horní Police a okolí
Bělohorští senioři a další farníci podnikli minulou sobotu jednodenní farní pouť do severočeského mariánského poutního místa Horní Police: pouť inicioval a duchovně doprovázel náš duchovní správce P. Benedikt Kolaja OSB, převor břevnovského kláštera. Shromáždilo se nás celkem patnáct farníků - s výjimkou řidičů z větší části seniorského věku; cestovali jsme čtyřmi auty. Vyrazili jsme po osmé hodině od bělohorského kostela - tunelem Blanka na Ústeckou výpadovku- přes Roudnici a dále severním směrem. Počasí z počátku nebylo příliš příznivé- bylo vlhko po nočním dešti, místy ještě poprchávalo, někde ležela mlha, ale cesta byla pohodová. Moc jsme nespěchali- času bylo dost; jeli jsme směrem na Českou Lípu- minuli jsme řadu malebných míst. V okolí se nacházejí obce Žandov, Úštěk, Verměřice a další.
Do Horní Police jsme dorazili asi ve čtvrt na jedenáct - tedy včas, neboť mše svatá byla plánovaná až na půl jedenáctou. Vesnička je docela malá- jen pár domků podél silnice (některé z nich jsou po někdejších německých majitelích dokonce "hrázděné"); zato krásně obnovený kostel přímo září na kopečku nad vesnicí. Cesta od silnice nahoru k němu je v horní části dlážděná "kočičími hlavami" - navíc kameny byly mokré a kluzké. Nicméně: kostelní areál je velmi zdařile zrestaurovaný - obdobně jako na příklad známá Mariánská Týnice (ovšem s tím rozdílem, že toto na štěstí není pouhé muzeum, ale živá farnost, kam kněz dojíždí každou neděli). Restaurování proběhlo skutečně velkoryse jak zvenku, tak i uvnitř. Kostel je obklopen ambity tvořícími v půdorysu protáhlý podkovovitý půloblouk uzavřený hlavní vstupní branou s věží. Brána je součástí nevysoké barokní zvonice. Ještě před ní stojí poměrně velká, kdysi zřejmě dost honosně vyhlížející barokní farní budova, jež si očividně také žádá o obnovu (ani její oprava nebude samozřejmě levnou záležitostí). Na velkorysou obnovu kostela a ambitů byly použity významné příspěvky z Evropských i státních fondů a několikaleté opravy skončily teprve předloni. Přivítala nás tam sympatická farnice, která pro nás měla celou záplavu informací o tomto poutním místě, jeho historii i současnosti. Po mši svaté nás provedla kostelem včetně chóru a horního chrámového ochozu a na kůru nám spustila přibližně hodinové video o problémech a průběhu obnovy kostela.
Mají tam nyní nevšedního duchovního správce, jímž je sám mluvčí české biskupské konference P. Přibyl; právě on měl rozhodující slovo při restaurování celého poutního areálu- a především varhan. Od průvodkyně jsme se také dozvěděli, že předtím byl tamním dlouholetým farářem titulární arciděkan P. Josef Stejskal, který na tomto poutním místě sloužil neuvěřitelných šedesát let ! (v letech 1954- 2014) a svým výjimečným osobním nasazením velmi pomohl tomu, že se poutní areál zachoval i přes nepřízeň totalitního režimu- a že teď ještě vůbec bylo co opravovat...
Dřevěná poutní soška zobrazující Pannu Marii v očekávání narození Páně byla nalezena na břehu Ploučnice v roce 1523 (neví se dosud, odkud vlastně připlula) - a hned od té doby tam začala být uctívána. Stále se rozšiřující poutní místo se posléze začalo nazývat "Mariánská Police".
Při zpáteční cestě jsme se zastavili ve fotogenickém městečku Úštěk, které je známo pěkný kostelem, opravenou synagogou, zbytky historického opevnění a také "Ptačími domky" - a mimo jiné i tím, že se v něm natáčely exteriéry řady filmů a televizních seriálů- na příklad Svěrákův "Kolja", Stránského "Zdivočelá země", "Hlídač číslo 47" podle Koptova románu a několika dalších. Návštěvníkům se vyplatí sestoupit po dost dlouhém schodišti od kostela až do hlubokého údolí Úštěckého potoka, odkud jsou pěkné výhledy nahoru na malebné městečko a na celé okolí. Příjemné posezení pak nabídla cukrárnička či spíš mini-kavárna poblíž kostela umístěná v historickém kamenném stavení. Místní atrakcí jsou i již zmíněné "Ptačí domky"- původně nouzová obydlí italských dělníků, kteří tam před téměř sto padesáti lety stavěli železniční trať. Ve skalní stěně nad obcí jsou vytesány jeskyňovité příbytky, které mají dřevěnou přední stěnu s okénky. Dnes to vypadá zajímavě, ale tehdy to byl symbol bídy obyvatelů těchto "nouzovek" poněkud připomínajících ptačí budky- či spíš "vlaštovčí hnízda nalepená na stěně.. Mimochodem- skutečných vlaštovčích hnízd je vidět dost a dost na průčelích a římsách úštěckých "štítových " domů.
Domů jsme dorazili ještě za světla. Byla to příjemná a pohodová cesta. Myslím, že všichni účastníci pouti byli zcela spokojeni.
Pro Simeon.cz zapsal Karel Voplakal
