Pár slov o letošní bělohorské pouti
V bělohorském poutním kostele Panny Marie Vítězné připadá pouť na svátek Nanebevzetí Panny Marie - tedy na 15. srpna, ale tradičně se vždy slaví o nejbližší následující neděli. Jaká byla ta letošní?
Letos tento mariánský svátek připadl na sobotu, a tak nic nebránilo tomu, aby se pouť mimořádně slavila po oba víkendové dny. A protože letošní rok lze považovat za třísté jubileum dokončení výstavby bělohorského poutního areálu a současně si připomínáme i čtyřsté výročí první krvavé bitvy třicetileté války- bitvy na Bílé Hoře, zdejší sestry benediktinky spolu s bělohorským farním společenstvím pojaly úmysl zaměřit letošní liturgické slavnosti ekumenicky - ve jménu mezikonfesního smíření katolíků s protestanty, vzájemného odpuštění historických křivd a nešťastného nepochopení. Takto ekumenicky pojímáme i vztyčení obnoveného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který byl vybudován v polovině 17. století na poděkování za záchranu Prahy před vydrancováním a zničením švédskými vojsky v roce 1648 (již po uzavření Westfálského míru), nikoli na památku vítězství katolické strany na Bílé Hoře, jak je občas nesprávně vykládáno. Přesto byl památný sloup barbarsky stržen zfanatizovaným davem dne 3. listopadu 1918 - a teprve po 102 letech byla tato křivda napravena a nový sloup Panny Marie byl vysvěcen letos právě 15. srpna. Člověk nemůže být současně na dvou místech najednou, a tak pro bělohorské farníky vzniklo jisté dilema, mají-li se raději zúčastnit poutní mše svaté doma na Bílé Hoře či slavnosti posvěcení obnoveného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí...
Ale zpět k bohatému bělohorskému poutnímu programu po oba víkendové dny: poutní slavnosti předcházel všeobecný úklid kostela a celého poutního areálu, jehož se zúčastnilo mnoho farníků.
Přesto, že "dole v Praze" (z hlediska naší polohy na Bílé Hoře nad Prahou) na "Staromáku" v sobotu paralelně probíhal již zmíněný "konkurenční" program, netrpěl bělohorský kostel prázdnotou: přijelo mnoho poutníků ze Žďáru nad Sázavou i se svým duchovním správcem, sympatickým P. Vladimírem Záleským, který v 11 hodin sloužil u bělohorského oltáře mši svatou a pronesl zajímavou a milou poutní homilii. A již v půl druhé začal odpolední program přednáškou předního současného historika Víta Vlnase na téma "Bílá Hora v české historii"; posluchači ocenili jeho nezaujatý postoj zohledňující stanoviska obou stran a významný vliv výsledku bělohorské bitvy na vývoj dějin našich zemí i prakticky celé Evropy. V 15 hodin následoval koncert barokní komorní hudby: houslová virtuoska sestra Marie Magdalena Fuxová OSB spolu se známou německou cemballistkou Helenou Lerchovou mistrně interpretovaly barokní "Růžencové sonáty" z díla H. I. F. Bibera; sestra M. Magdalena Fuxová před každou částí Biberova díla vyložila a přiblížila sobě vlastním milým způsobem autorovu motivaci a její hudební vyjádření. Na půl pátou odpolední byli poutníci pozváni na přednášku (ve skutečnosti cyklus přednášek) o životě a díle Jana Blažeje Santini-ho, předního architekta a stavitele baroka, jehož "rukopis" nacházíme mimo jiné i na kupoli bělohorské poutní svatyně. Hlavním přednášejícím byl Stanislav Růžička a po něm následovaly dva obsažné příspěvky dvou jeho kolegů z památkového centra v Mariánské Týnici. V ambitech bělohorského kostela byla instalována výstava velkoplošných posterů s dokumentací Santini-ho charakteristické "barokní gotiky" zvěčnělé na mnoha českých a moravských poutních chrámech, kaplích i palácích. Přednášející hovořili o životě a díle tohoto velikána našeho stavitelství, o památkách, jimiž se nyní právem můžeme chlubit celému kulturnímu světu, ale i o jejich někdy neradostném osudu - jmenovitě o stavitelském skvostu Mariánská Týnice poblíž kláštera v Plasích, která se nešťastnou náhodou dostala do vlastnictví císařského kancléře Metternicha; tento c. k. politik tehdy na svém panství budoval pivovar- a protože potřeboval měděný plech na zhotovení pivovarských kotlů, nechal jednoduše sejmout měděnou střešní krytinu chrámové báně a stavbu ponechal bez jakékoli ochrany před povětrnostními vlivy; v důsledku toho se zcela zničila dřevěná konstrukce a za několik desetiletí se zděná kupole propadla a kdysi honosná stavba se změnila v ruinu. Teprve poměrně nedávno došlo k zásadním opravám a záchraně této skvělé kulturní památky.
Zájemci se mohli zúčastnit prohlídky bělohorského ženského kláštera a klášterní zahrady v rámci "dne otevřených dveří"; poutníky doprovázela sestra Anežka OSB, občanským povoláním Ing.-projektant, která při vzniku kláštera před třinácti lety vykonávala funkci představené zdejší benediktinské komunity.
Sestry benediktinky poté pozvaly poutníky na své večerní nešpory v bělohorském kostele.
Nazítří - v neděli 16. srpna se konala vlastní oslava "patrocinia" bělohorské svatyně. Zahájila ji poutní mše svatá v 11 hodin, kterou celebroval pomocný biskup pražský Zdeněk Wasserbauer s asistencí. Ve své homilii se soustředil na mezináboženské smíření a přímo na povinnost katolíků smýšlet a jednat ekumenicky- v intencích odkazu milovaného papeže - sv. Jana Pavla II. Po bohoslužbě - a v podstatě po celé poutní odpoledne - se všem poutníkům nabízelo občerstvení, které obětavě zajistili místní farníci. Ve sklípku zřízeném v někdejším vojenském protileteckém krytu Luftwaffe se nabízela káva, v klášterní zahradě dobré pivo z produkce břevnovského klášterního pivovaru. V předzahrádce byly k vidění velkoplošné nástěnné malby na téma "Biblická krajina" z návrhů maturitní práce Alice Pokorné, absolventky Střední umělecko - průmyslové školy "Zámeček" v Plzni. Podle výkladu malby vycházejí z expresivněji pojatého Starého zákona až k příchodu naděje v závěru Kristova Nového zákona (Nový Jeruzalém z Apokalypsy sv. Jana).
Ve 14 hodin začal koncert svatojánské barokní hudby v podání Horácké muziky za Žďáru nad Sázavou; členové souboru se hlásí k odkazu sv. Jana Nepomuckého, patrona svatyně na Zelené Hoře. Následovala prohlídka poutního místa se zasvěceným výkladem sestry Francesky Šimuniové, hlavní propagátorky bělohorské ekumény. Horácká muzika se přemístila do klášterní (bývalé farní) zahrady, kde koncert pokračoval již volnější formou: krojovaní šohajové hráli na cimbál a další lidové nástroje melodické písně z jižních Čech i z Moravy a krojované děvuchy tančily lidové tance. Bylo to velmi příjemné zpestření poutního odpoledne. K celkovému úspěchu poutní slavnosti přispěl také významný organolog a varhaník Marek Čihař svou prezentací nevelkých bělohorských varhan. Dokázal, že na nich je možno hrát v podstatě cokoli - od mešních písní, přes varhanní koncerty třeba až po "lehkou múzu"- na příklad i operetní a muzikálové skladby. Následovaly opět večerní nešpory našich sestřiček.
Poutní slavnost se vydařila. Myslím, že vše proběhlo k velké spokojenosti všech poutníků a dalších příchozích, jichž během víkendu bylo přibližně tisíc. Zásluhu na tom má především místní komunita sester benediktinek, především sestra Petra Pavlíčková, jež je duší celé akce i oprav celého poutního areálu. Na bedrech našich řeholnic spočíval největší podíl přípravných i pouťových záležitostí a všemožných starostí a odstraňování překážek.
Karel Voplakal
