Otmar Oliva o cestě na ostrov Mljet a do Medjugorje: Pouť mi dala čas, abych mohl myslet na to, co ještě mohu stihnout udělat

O poutní cestě po stopách apoštola Pavla na ostrov Mljet a do Medjugorje jsme si povídali se známým akademickým sochařem Otmarem Olivou, který zájezd absolvoval společně s manželkou Olgou. V rozhovoru se například dočtete, proč má ostrov Mljet v oblibě, kým je pro něho apoštol Pavel nebo jaké momenty či místa mu přinesly největší radost, klid a inspiraci. Cestu již počtvrté pořádalo Diecézní centrum pro seniory Hradec Králové ve spolupráci s cestovní kanceláří Avetour.

Jaký byl hlavní důvod, že jste se s manželkou Olgou vrátili na ostrov Mljet?

Dobrá otázka je v tom, že se opravdu vracíme. Přál jsem si vrátit se tam, protože je to místo odpočinku, je to středomořské kulturní prostředí s odkazem na počátky naší křesťanské víry. Pobyt na ostrově mi pomohl i v tom, že jsem si mohl něco přečíst, být chvilku v klidu. Další věc je, že se mi tato cesta hodila po instalaci sochy Panny Marie v Nazaretu. Tuto událost stále nemohu „rozchodit“, proto jsem tady, abych si rozmyslel, jestli na tom mám stavět, protože to byl určitý zázrak. Navíc je tam čisto, krásně, mile, je to intimní prostředí.

Co tě osobně nejvíc oslovuje na příběhu svatého Pavla na ostrově Mljet?

Jestli je to nebo není legenda, že Pavel přistál na jižním cípu (mysu) tohoto ostrova, je celkem fuk. Pro mě je to prostě důvod se nad tím zamyslet. A zajímat se o jeho životní příběh, o jeho cestu do Říma, a začátek a konec jeho životního údělu. To je takový bod, který je určen buď tradicí nebo legendou nebo je to prostě jenom fakt. To není podstatné. Podstatné je, že je to důvod se nad tím zamyslet, i nad tím, co tohoto člověka vedlo, aby prožil takovou pouť, takovou cestu ze Svaté země do Říma a zpátky a znovu do Říma… Navíc já mám ohromné vzpomínky na Filipy i na Řím, na cestu po stopách svatého Pavla. Protože to mě vede k různým souvislostem s antikou a myšlením, poněvadž naše kultura je křesťansko-židovská. Pobyt tady mi dal ten čas, abych na to mohl myslet, no tak to je odměna, ne? Stálo za to tady být.

Kým je pro tebe apoštol Pavel?

Je tím, kdo vymyslel křesťanství podle našich vzorů. Pro mne to je opravdu největší filozof. Heryán říkal: „Ptám se, co je nového? Čtu si svatého Pavla.“

Ještě se vraťme do Medjugorje, protože součástí programu byla návštěva poutního místa Medjugorje. Podělíš se s námi o své dojmy a prožitky u Panny Marie?

Nevím, jestli u Panny Marie, ale prostě jsem tam spíše byl v souladu s biblickou událostí v Nazaretu. Cítil jsem se tam jako doma. Mariánský kult se mi „scvrkl“ na jeden zážitek vedle druhého a teď je na mně to rozdělit, abych se v tom orientoval. Nicméně ten zásadní poznatek nebo zásadní hnutí mysli, je úžas nad skutečnostmi, kterých jsme my byli svědky. Ať už osobně, ze vzpomínek nebo v tradicích.

Které momenty nebo místa na pouti ti přinesly největší radost, klid a inspiraci?

Téměř dennodenní návštěva a pobyt na ostrůvku Panny Marie. To je to zvláštní klima, že mě tam nežere svědomí, že nic nedělám. Že jsem tam jenom tak a prostě tady a teď. To je pocit, který mám málokdy. Tady jsem byl opravdu velmi rád. Pouť mi dala čas, abych mohl myslet na to, co ještě mohu stihnout udělat, na ty věci, co bych ještě chtěl udělat. A to je ta odměna, ne? To mě oslovilo.

Vrátili byste se s Olinkou ještě jednou?

Ano, už jsme se domluvili. (smích)

Děkuji za rozhovor, přeji hodně zdaru a těším se na další setkání!

Veronika Čepelková