Ohlédnutí za letošním diecézním setkáním seniorů: Proč je nám spolu tak dobře

Milá Veroniko,

především děkuji našemu Bohu, že si mě k sobě přivedl. Daroval mi poklady, mimo jiné i Tebe a poutě s Tebou. Je jich nepočítaně. Dovolil mně poznat dobré lidi, kteří jsou mými bratry a sestrami ve víře. I nádhernou zemi. V mém pokročilém věku mě dovedl až za polární kruh do Tromsa, do Říma, Florencie, Fatimy, Lurd, Barcelony, Alp, na Kanáry, Azory atd. Seznámil mě s úžasnými kněžími i biskupy. Dovolil mi mnohé, co pro mne mnoho znamená - číst u ambonu jeho Slovo, podávat eucharistii v kostele i stařenkám doma. Ano, máme Boha, který nás tak miluje, že bez nás nemůže být...

A aby "hrneček požehnání" přetekl a nedal se zastavit - daroval nám Tebe, dívenku, kterou milujeme a ona nás. Jsme její život ... Včerejší 20. diecézko je toho důkazem. Vše se povedlo. I přes pozdní příjezdy pana Roberta Záruby a Jaroslavy Kretschmerové pro havárii na dálnici.

Proč? Protože nás spojuje láska a je nám spolu dobře. Protože jsme ji přenesli i na pozvané účinkující, kterým se od nás vůbec nechtělo. A třešničkou na dortu bylo vzpomínání na mládí se zpěvačkou Janou Petrů. A nakonec se nechtělo domů ani nám.

Co dodat? Díky Bože, že je Ti s námi tak dobře. Díky Verunko za vše. Díky pane biskupe za mši svatou a setkání s Vámi. Díky.

Věra Šimková