06.08.2015, autor: Karel Voplakal, kategorie: Poutní zájezdy a výlety

Naše letošní putování po Prachaticku

Naše letošní putování po Prachaticku

Město Prachatice vzniklo na někdejší „Zlaté stezce“ na přelomu 13. a 14. století, ale k jeho největšímu rozkvětu dochází až v 16. století díky rozvoji obchodu se solí. Z těch dob si zachovalo svou renesanční podobu uvnitř dvojitých městských hradeb. Jakožto historické město bylo už v roce 1981 prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Prachaticím dominuje krásný  původně gotický kostel z poloviny 14. století zasvěcený apoštolu sv. Jakubovi Většímu. Kostel má tři lodi a pětiboký gotický presbytář. Zajímavostí je, že má dvě sakristie - po obou stranách presbytáře. Kostel  měl pohnutou historii: několikrát vyhořel a velice utrpěl po dobytí města husity v roce 1420. Jeho poslední stavební úprava je z počátku 16. století. Ke kostelu patří i kaple nejslavnějšího prachatického rodáka sv. Jana Nepomuckého Neumanna, misionáře v Severní Americe; tato kaple krásně vyzdobená sgrafity byla původně zasvěcena sv.Barboře. Kostel má dvě věže, z nichž ta jižní je vyšší a je z ní krásný rozhled po městě a okolí.

Na vstupu do historického městského centra stojí Písecká brána („Dolní brána“) z roku 1527. Je součástí někdejší fortifikace města ze středověku. Před ní byl vystavěn „barbakán“- mohutná hranolovitá věž s cimbuřím a s nápisem: „Laudamus veteres sed nostris utimur annis“ (staré chválíme, ale žijeme své době); na barbakánu jsou stopy po někdejším padacím mostu na přístupu do vnitřního města. Součástí historického opevnění  je i tzv. „parkán“ – prostor mezi hradební zdí a přilehlou městskou zástavbou, proměněný v krásný park se vzácnými dřevinami.

Další památkou města je rodný dům již zmíněného sv.Jana Nepomuka Neumanna (1811-1860), jenž byl svatořečen v roce 1977 a nyní patří k hlavním českým patronům. Tento světec je považován za patrona poutníků, ale i přepravců různých nákladů, obchodníků a kupců. Jako misionář v polovině 19.století zakládal v „Novém Světě“ kostely a školy pro nové osadníky a kolonizátory. V roce 1852 se stal biskupem ve Philadelphii; předtím působil u města Buffalo a v oblasti kolem Niagarských vodopádů. Věnoval se nemocným a umírajícím, opuštěným, sirotkům a rovněž „dětem přírody“- Indiánům. V prachatickém domě, kde se narodil, jsou dnes řádové sestry boromejky, které tam provozují hospic.

Významnou renesanční památkou je Stará městská radnice z roku 1571; vysoko na její fasádě jsou malby znázorňující hlavní lidské ctnosti: víru, naději, lásku, statečnost, spravedlnost, trpělivost, opatrnost a střídmost a velký rožmberský znak s medvědy; pod okny jsou výjevy z oblasti soudnictví. Nová městská radnice z roku 1903 je v novorenesančním slohu a jsou na ní znázorněna různá lidská povolání a činnosti; je tam též zobrazena soumarská karavana kupců putující po „Zlaté stezce“ na cestě z německého Pasova do Prachatic. Na radniční věži je výjev, jak poslové Václava IV. v roce 1382  předávají městu královská privilegia.

V Prachaticích je řada dalších historických staveb - m.j. „Knížecí dům“ z roku 1572, bohatě zdobený sgrafity a „Sitrův dům“ s podobiznami několika českých králů- (od Václava IV. až po Rudolfa II.); dnes v něm sídlí Prachatické muzeum. Na místě dalšího renesančního domu stával dům gotický, v němž podle tradice údajně nějakou dobu pobýval v době svých studií Mistr Jan Hus. Tento údaj však není historicky dokázán.

V nedalekém městečku Vlachovo Březí je rovněž krásný kostel. Pro nedostatek kněží tam bohužel v současnosti nemají vlastního duchovního správce.

Díky městskému starostovi byla krásně obnovena křížová cesta, vedoucí na vršek za hřbitovem - ke kostelíku sv. Ducha. Od kostela je krásný výhled do širokého malebného Podšumaví. V městečku se každý týden ve středu koná oblíbený jarmark – vyhlášený zejména bazarem šatstva.

U prachatického kostela je vývěska, na níž jsme se dočetli, že na půl cesty mezi Prachaticemi a Husincem je osada Zábrdí, kde je možno shlédnout ojedinělou sbírku papírových vystřihovaných betlémků. Zajeli jsme tam - a nelitovali cesty: jedna obyvatelka tam na rozsáhlé půdě zemědělského stavení shromáždila víc než devět set betlémků z celého světa. Kromě těch známých českých od Josefa Lady, Mikuláše Alše, Marie Fischerové-Kvěchové a dalších autorů si dokázala opatřit stovky a stovky zahraničních betlémových archů, které sama upravila, vystříhala a instalovala v lepenkových krabicích. Velká půda je nestačí pojmout a návštěvníci je nestihnou prohlédnout.

Nezapomenutelný dojem v nás zanechala návštěva mariánského poutního místa Lomek (či Lomeček) na zalesněném kopci. Kostelík má nezaměnitelnou podobu jakési rotundy, jejíž kupole má na jednotlivých světových stranách zářezy s malými věžičkami. Uvnitř nad oltářem je velký „baldachýn“ na kroucených sloupech a shora na ozdobných řetězech je zavěšen zasklený „domeček“ – sanktuárium se soškou Madony s Ježíškem. V sousedním poutnickém domě provozují řádové sestry domov pro seniory. Několik stovek kroků od svatyně je krásně upravený hřbitov. I odtud se naskýtají krásné výhledy po malebném okolí.

V okolí Prachatic a Vlachova Březí je možno shlédnout mnoho příkladů krásného „selského baroka“, ozdoby jihočeského venkova. Tato lidová architektura se vyskytuje ve třech širších lokalitách: první oblastí jsou vesnice mezi Bechyní a Soběslaví („soběslavská blata“), druhá je lokalizována mezi Netolicemi, Hlubokou a Vodňany („hlubocká blata“); třetí oblastí jsou právě vesničky kolem Vlachova Březí a Volyně. Nejznámějším stavitelem této lidové architektury byl Jakub Bursa. Nejkrásnější příklady tohoto malebného stavitelství najdeme ve vesnicích  Čepřevice, Jitřetice, Černětice, Bušanovice, Nišovice, Zahořany, Račí, Zahořany a další. Ty nejhezčí vesnice jsou propojeny cyklostezkou.

Karel Voplakal

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru