14.03.2023, autor: Pavel Osoha, kategorie: Poutní místa v zahraničí

Nádherné květy v Boží zahradě

Nádherné květy v Boží zahradě

Nádherné květy v Boží zahradě

Úplně na úvod bude zřejmě vhodné malé zasazení do zeměpisných souvislostí:

  • Míříme teď do Spolkové republiky Německo.
  • Jednou z jejích šestnácti spolkových zemí je Bavorsko, přímo sousedící s ČR.
  • Jedním ze sedmi vládních obvodů Bavorska jsou až na jeho severu ležící Horní Franky.
  • Jedním z regionů Horních Frank je takzvaná Gottesgarten, Boží zahrada na Horním Mohanu.
  • Zásadními místy Gottesgarten jsou poutní bazilika Vierzehnheiligen a bývalý klášter Banz.
  • Obě tato místa jsou dnes částmi města Bad Staffelstein.
  • Nedaleko něj leží město Lichtenfels s bývalým klášterem Langheim.

1. Východisko Bad Staffelstein

Bad Staffelstein (do roku 2001 pouze Staffelstein) je desetitisícové město na řece Mohan, v němž se okolo roku 1492 narodil významný matematik Adam Ries. V malebném centru tu stojí zajímavá historická hrázděná radnice a v blízkém okolí řada dalších hrázděných domů. Do Bad Staffelsteinu patří také poutní bazilika Vierzehnheiligen, bývalý klášter Banz a lokalita předkřesťanského osídlení Staffelberg s poutní kaplí. Tato tři místa jsou rozložena již ve volné krajině mimo centrální část města. A to na třech vršcích ve třech různých směrech od ní.

2. Návštěva poutního místa Vierzehnheiligen

Je něco po ránu. Přijíždíme mezi lesíky a nakonec zahýbáme na větší parkoviště pod cestou. Dál to bude ještě pár set metrů pěšky. Po pravé straně skupina objektů a my odhadujeme, co se v nich skrývá. Potom se působivě vynoří silueta baziliky Vierzehnheiligen, tedy Čtrnácti svatých (pomocníků). O mnoho víc než siluetu zpočátku skutečně nevidíme, protože jsme oslněni prudce zářícím dopoledním sluncem, které stoupá přímo nad bazilikou. A tak dál vzhůru k tomu evidentně mohutnému objektu.

Chrám je zvenčí opravu impozantní a uvnitř pak čeká harmonický světlý interiér. Takový trochu rokokový Svatý Hostýn J. Prozářený presbytář s hlavním oltářem. Stropní malby. Kůr a varhany. A především milostný oltář uprostřed chrámu na místě dávného zjevení a u něj například socha svatého Diviše, nesoucího v rukou svou vlastní hlavu. V zadní části je uloženo velké množství nejrůznějších votivních předmětů.

Po modlitbě a podrobné prohlídce chrámu vycházíme ven a přímo proti používanému bočnímu vchodu registrujeme vstup do kláštera františkánů. Malou procházkou pak obejdeme baziliku a zvolna zamíříme k parkovišti. Vždyť dnes máme před sebou ještě tolik zajímavých cílů. Až následně si uvědomuji, že příště (bude-li nějaké) by se slušelo asi věnovat trochu více pozornosti i celému tomu poutně-klášternímu areálu, který baziliku obklopuje.

3. Historie Vierzehnheiligen

Byl to rok 1445, kdy se pastýři cisterciáckého kláštera Langheim zjevilo plačící dítě. Když se však chtěl k němu přiblížit, dítě zmizelo. Při dalším vidění se mu zjevilo dítě se svíčkou na obou stranách. V příštím roce pak uviděl dítě znovu, tentokrát s červeným křížem na srdci a obklopené čtrnácti dalšími dětmi, všemi stejně oblečenými, napůl bíle a napůl červeně. Dítě uprostřed tehdy pastýři řeklo: „Jsme čtrnáct svatých pomocníků a chceme zde mít kapli a milostivě tady odpočívat.“ A poté skupina zmizela v oblacích. Už v témže roce byl na místě zjevení vztyčen kříž. A vzápětí došlo po vzývání čtrnácti svatých pomocníků k uzdravení nevyléčitelně nemocné služebné z Langheimu. Zpráva o tom se rychle rozšířila a přicházelo stále více poutníků, hledajících pomoc. Místu byly také uděleny četné odpustky a založeno bylo Bratrstvo čtrnácti svatých pomocníků.

Již v roce 1448 byl posvěcen oltář první zdejší kaple a nastal rychlý rozvoj poutí. Poutníci přicházeli i z dálky, a také z Čech. A kniha zázraků z roku 1519 například zachytila 82 zázraků z let 1475 až 1515. Kaple byla ale v roce 1525 během selské války vydrancována a vypálena. Brzy však došlo k obnově a již v roce 1543 byl vysvěcen oltář nového pozdně gotického „kostelního hradu“. Za reformace přišel pokles poutí (i zničení kostela za třicetileté války), za následující protireformace zase jejich oživení. Také proto si zde v roce 1744 zřídili cisterciáci proboštství. Ale kostel byl již nedostačující a tak roku 1739 přišly první plány nového. A roku 1742 už vynikající barokní architekt a stavitel Balthasar Neumann (narozený v Chebu) předložil plán dnešní baziliky, jejíž stavbu posléze vedl až do své smrti v roce 1753. Stavba pak trvala až do roku 1772 a podíleli se na ní také kurfiřtský malíř Giuseppe Appiani z Mohuče (nástropní malby) a umělec wessobrunnské školy Johann Michael Feichtmayr (štuky a oltáře). Byla tak vytvořena rokoková stavba nejvyššího řádu.

Za sekularizace Bavorska (která byla obdobou našich josefínských reforem) byl v roce 1803 zrušen „mateřský“ klášter Langheim, včetně jeho proboštství Vierzehnheiligen. A na čas byly obecně zakázány poutě. Jako mnohde jinde bylo také ve Vierzehnheiligen v průběhu sekularizace ztraceno z kostela množství cenností, beze stopy dokonce zmizely části oltářů. Cennější části varhan či zvony byly prodány nejvyšší nabídce. Když v roce 1835 po úderu blesku shořela střecha a obě věže, začal kostel vypadat jako zřícenina. Až král Ludvík I., který už mezitím znovu povolil poutě, pověřil v roce 1839 péčí o poutě ve Vierzehnheiligen františkány a teprve ti dali kostel opravit. Roku 1897 se stal kostel bazilikou minor. Roku 1921 se zdejší klášter františkánů osamostatnil. A v letech 1982 až 1990 byl interiér baziliky obnoven v souladu s původním stavem, tj. s plány Balthasara Neumanna.

4. Vierzehnheiligen dnes

Toto poutní místo je jedním z nejznámějších v Německu a přichází sem více než půl milionu návštěvníků ročně. Co všechno vlastně dnešní poutní místo Vierzehnheiligen zahrnuje?

  • Poutní baziliku.
  • Klášter františkánů (6 kněží a 2 bratři).
  • Klášter františkánek (kongregace františkánek z Vierzehnheiligen).
  • Diecézní dům (s ubytováním).
  • Dům Frankenthal (ubytování v rámci školicích aktivit).
  • Konradshof (provázení těhotných žen, matek a otců s dětmi, do samostatného života).
  • Vzdělávací centrum (učiliště, školení, další vzdělávání) a školicí a konferenční centrum.
  • Brauerei Trunk (pivovar s hostincem a pivní zahradou).
  • Goldener Hirsch (hostinec).
  • Goldener Stern (hostinec s nabídkou sladkých specialit).
  • Obchůdky.

5. Čtrnáct svatých pomocníků

Čtrnáct svatých pomocníků, to je skupina konkrétních čtrnácti světců z druhého až čtvrtého století. Tato skupina se skládá ze tří žen a jedenácti mužů, z nichž všichni kromě sv. Jiljí zemřeli jako mučedníci. Existují ale také odchylné regionální varianty. Tito svatí pomocníci jsou vzýváni společně jako svatí patroni. Vznik této zvláštní skupiny lze vypozorovat v pozdním středověku v diecézích Řezno, Bamberk a Würzburg a také v Norimberku. Skutečnost, že většina z nich jsou světci z řecko-byzantské oblasti, lze vysvětlit ranými kulturními kontakty s jihovýchodní Evropou.

Z prvotní oblasti se uctívání svatých pomocníků rozšířilo po německy mluvících zemích i mimo ně, do Švédska, Maďarska či Itálie. Někteří z nich byli jako takoví vzýváni v modlitbách a zmíněni v kázáních již v roce 1300. Kolem roku 1400 se pak již objevili v uzavřené řadě jako oněch čtrnáct svatých pomocníků. Uvádí se, že k tomu došlo na základě událostí v dnešním Vierzehnheiligen. Spolu s těmito pomocníky v nouzi je často zmiňována (například v zasvěcení kostelů) také Panna Maria jako Královna mučedníků a Pomocnice křesťanů. V pozdním středověku neslo zasvěcení čtrnácti svatým pomocníkům přibližně 800 kostelů.

Skupina čtrnácti pomocníků byla vzývána pro všechna nebezpečí těla a duše. Každý z nich jednotlivě byl však také patronem ve specifických konkrétních situacích. Do skupiny patřili svatí Akátius, Barbora, Blažej, Cyriak, Diviš, Erasmus, Eustach, Jiří, Jiljí, Kateřina Alexandrijská, Kryštof, Markéta Antiochijská, Pantaleon a Vít.

6. Přes údolí ke klášteru Banz

Sjíždíme od toho tak působivého poutního místa Vierzehnheiligen a vyvstává otázka kam dál. Ale zdá se být jasné, že není možné nezajet i na opačnou stranu údolí tam, kde nás už z dálky zdraví na hřebeni dobře viditelný klášter Banz. Když k němu přijedeme a zaparkujeme na parkovišti před branou, jsme však už nějak znaveni. A tak nejprve míříme do vlastně nejbližšího vchodu, nad nímž nás láká ke vstupu nápis Klosterschänke (řekněme klášterní hostinec). Ne, že by nás tak oslovila u vstupu stojící tabule s nabídkou Heute Schnitzel-Tag (dnes řízkový den). Potřebujeme prostě v tom panujícím teplu pouze na chvíli spočinout a vhodně doplnit tekutiny. Což v příjemném prostředí činíme výborným Weissbierem (pšeničným pivem) značky Weismainer.

A pak již bránou přímo do komplexu bývalého kláštera benediktinů. Už na jeho prostorném nádvoří je poměrně živo – zřejmě tu probíhá nějaká konference. Manželku zaujme jakási voňavá bylinka v záhoncích a hned ji prozkoumává. Registruji, že zvenčí jsou objekty kláštera svým stylem docela blízké těm, které jsme právě viděli ve Vierzehnheiligen. Bývalý klášterní kostel nás ovšem malinko zklame tím, že je otevřena jen jeho zadní část k mříži. Ale k modlitbě a poté k prohlédnutí krásného celku interiéru s nádhernými jemnými štuky, i skvělého stropu s malbami a opět štuky, k tomu to je zcela dostačující.

7. Historie bývalého kláštera Banz

Klášter je památkou evropského významu. Již roku 1070 zde byl přeměněn původní hrad na klášter, do něj přišli mniši z Prüfeningu (Řezno), a roku 1114 tu byl vysvěcen klášterní kostel. Roku 1525 byl klášter za rolnické války zničen a posléze přestavěn. Za reformace v roce 1568 opat s celým konventem klášter opustili a konvertovali k protestantismu. Až o sedm let později byl klášter znovu obsazen a současně bylo zrušeno pravidlo, že jako mniši mohou být přijímáni pouze šlechtici. Za války třicetileté byl klášter vypleněn a musel být přestavěn. Pak nastal rozkvět a barokní rozšíření kláštera. Stavbu dnešního kostela v letech 1698 až 1719 vedl Leonhard Dientzenhofer a po jeho smrti v roce 1707 jeho bratr Johann. Kostel je ukázkovým příkladem jihoněmecko-českého baroka začátku století. V druhé polovině 18. století byl klášter známým místem kvalitní vzdělanosti mnichů a osvíceného katolicismu.

Za bavorské sekularizace byl klášter v roce 1803 zrušen. Některé budovy byly pak prodány a zbořeny, kostel se stal farním. V roce 1814 získal bývalý klášterní komplex vévoda, aby se stal jako zámek Banz jeho letním sídlem. Krypta pod kostelem sloužila až do roku 1883 jako pohřebiště vévodské rodiny. Po skončení 1. světové války si objekty pronajali trapisti, vyhnaní z Alsaska, ale v roce 1925 se zase odstěhovali. Po dalších změnách zde byl také domov pro seniory a konečně od roku 1978 konferenční areál nadace Hanns Seidel Stiftung (jejímž mottem a posláním je „Ve službách demokracie, míru a rozvoje“.) Uchovávána je zde také tzv. sbírka petrefaktů a rozsáhlých suvenýrů z velké cesty vévody do Orientu v roce 1838, včetně egyptských mumií.

8. Nakonec do kláštera Langheim

Poslední zastávkou může být ještě dvacetitisícové město Lichtenfels, ležící také na řece Mohan. Příjemné město je označováno jako město košíků a nejrůznější proutěné skulptury se zde proto objevují takřka na každém rohu. Čtvrt Klosterlangheim je pojmenována podle bývalého významného kláštera cisterciáků Langheim, který právě zde ležel. Toto místo mě zajímalo – vždyť už předtím jsem viděl řadu jeho snímků.

Zaparkovali jsme před nevelkým kostelem, bývalou pohřební kaplí kláštera, dnes filiálním kostelem. Kaple sousedila s tehdejším klášterním kostelem, který byl ale kdysi i s částí budovy konventu a s opatstvím zničen požárem a se všemi těmito objekty pak díky následující sekularizaci zbourán. A tak je na zdi bývalé pohřební kaple pamětní deska, připomínající tento sousední již neexistující chrám. Na úvod zklamání – kostel je zamčen. V Bavorsku velmi neobvyklá situace.

A tak teď můžeme pouze zvenčí obhlédnout zbylé objekty bývalého kláštera. Ale i to, co zůstalo, tedy především objekty bývalého hospodářského dvora, ukazuje opravdu velmi působivě, jak asi někdejší klášter vypadal. Svým stylem tyto objekty připomínají stavby ve Vierzehnheiligen. A není divu. Vždyť právě z kláštera Langheim byla tato poutní bazilika kdysi vybudována, takže tam i onde působili stejní stavební mistři. I Balthasar Neumann. Ale dokonce i s klášterem Banz tu lze nalézt co do vnější podoby zřejmou spřízněnost. Dnes jsou v prostorách obytné kapacity i komerční aktivity.

Něco málo z dávného kláštera ukazuje též nejstarší dodnes existující klášterní stavba, bývalá Katharinenkapelle (kaple sv. Kateřiny). Ta byla postavena kolem roku 1220 a charakteristicky dokumentuje také poměry bavorské sekularizace. Kaple byla totiž po sekularizaci profanována a využívána jako stodola (a paradoxně tak uchráněna před zbouráním). Bývalý způsob využívání stále připomínají vrata a další prvky v jejích stěnách. Nyní se kaple dostala do vlastnictví města a má být upravena na památník.

9. Historie kláštera Langheim

Z kláštera Ebrach (také bavorského) zde byl v roce 1132 založen a pak vybudován klášter cisterciáků. Díky štědrému nadání a bohatým darům bohatl a spravoval mnoho farností. Obdržel i papežská a císařská privilegia. Předčil ostatní kláštery v nádheře a bohatství a jednou z jeho charakteristických vlastností byla velkorysá pohostinnost pro všechny návštěvníky. Po čase (v roce 1380) měl již ale kvůli špatnému hospodaření a moru ekonomické potíže a roku 1429 jej pak husité vypálili a zničili. Potom přišlo nové budování a návrat prosperity, než roku 1535 za vzbouření rolníků vše opět lehlo popelem. Někteří z mnichů se posléze připojili k reformaci a klášter opustili a v roce 1562 musel být dokonce odvolán opat. A zase přišel čas budování trvající až do roku 1632, kdy za třicetileté války oddíly Švédů klášter vydrancovaly a zanechaly v bídě.

Za rekatolizace v letech 1680 až 1792 byla ale dokončena skvělá barokní přestavba za účasti mj. Johanna Leonharda Dientzenhofera a Balthasara Neumanna. V roce 1772 byla také nově vybudována svatyně v poutním místě Vierzehnheiligen, které pod klášter spadalo. Konečná katastrofa začala v roce 1802, kdy většinu nádherných budov zničil velký požár a těžce poškozen byl i chrám. Hned v roce 1803 byl pak klášter v rámci bavorské sekularizace zrušen. Budovy, poškozené předtím požárem, včetně klášterního kostela, byly poté zbořeny. Zbývající budovy kláštera, většinou ty, patřící k bývalému hospodářskému dvoru, leží dnes ve čtvrti Klosterlangheim města Lichtenfels. Z významného opatství Langheim mimo jiné vzešlo mnoho horlivých biskupů, spisovatelů či vědců. A také byl odsud již v roce 1144 založen klášter Plasy v Čechách.

Pavel Osoha

Foto: autor

 
 
Nahoru