Jednodenní zájezd na poutní místo Skalka s plavbou po Vltavě: Potkali se dávní známí, přibyli noví. A to je, oč tu běží
Barokní areál Skalka byl v předvečer svátku sv. Václava cílem poutníků z Diecézního centra pro seniory. Unikátní místo nad Mníškem pod Brdy, v čase naší návštěvy poměrně větrné, sestává z kostelíka sv. Máří Magdalény, bývalého kláštera, rekolekčního domu a křížové cesty. Kostelík dal postavit syn zakladatele zámku v Mníšku Servác Ignác Engel po velké morové epidemii, která se nevyhnula ani jeho rodině. Vzorem pro stavbu byla kaple v jeskyni La Sainte Baume v jižní Francii, kde světice podle legendy třicet let žila. Slavného architekta Kryštofa Dientzenhofera inspiraci zhmotnil do podoby českého baroka. Ze stěn a stropu visely krápníky, podlaha byla pokrytá oblázky z nedaleké Berounky. Na výzdobě interiéru se podíleli vynikající barokní tvůrci – např. řezbář Jan Bendl nebo malíř Karel Škréta. Kostelík sv. Máří Magdalény na Skalce prochází v současné době, jak jsme se mohli přesvědčit, rozsáhlou rekonstrukcí. Poutní mše se proto konala venku, u vchodu. Sloužil ji P. ThLic. Ing. Jiří Heblt, farář farnosti Hradec Králové – Pouchov, který jel s námi jako duchovní doprovod. Poutníkům připomněl, že z vůle papeže Františka byla v červnu 2016 liturgická „památka“ sv. Máří Magdalény povýšena na „svátek“.
Osvěženi na duchu vydali se poutníci hledat Ztracený Mlýn na Slapech. Název restaurace, do které jsme mířili, je více než příhodný. Vznikla po rozsáhlé rekonstrukci jedné z budov starého mlýna. Jídlo bylo vynikající, ale bylo třeba si pospíšit. Loď na nikoho nečeká, odplouvá přesně.
A dlužno podotknout, že to byla loď ne ledajaká. Historický kolesový parník Vltava brázdí naši národní řeku od roku 1940. Po vstupu na palubu jako by se zastavil čas. Parník, který je kulturní památkou ČR, byl totiž v roce 2009 kompletně zrestaurován. Původně sloužil jako spěšný spoj na trase Praha – Štěchovice, časem začal plout až na Slapy. Tam začala také naše plavba mezi zalesněnými stráněmi i holými skalami z legendárního kraje trampů do matičky stověžaté. Davle, Měchenice, Vrané nad Vltavou, Zbraslav, Modřany, Braník, Podolí, starobylý Vyšehrad a naproti přes řeku Pražský hrad. Počasí nám přálo, plavba v dobré společnosti utekla jako voda ve Vltavě. Byl čas na povídání a vzpomínání, skleničku dobrého vína i na společnou fotku na památku. Potkali se dávní známí, přibyli noví. A to je, oč tu běží … jak by pravil klasik. Aby nikdo nebyl sám.
Eva Zálešáková
