Jedenáctá podzimní pouť jakožto memoriál Františka Reichela
Je tomu již téměř celý rok, co tragicky zahynul Dr. František Reichel, neúnavný propagátor a organizátor každoročních etapových Cyrilometodějských pěších poutí ve stopách sv. Ludmily (z Levého Hradce až na Velehrad) ve spolupráci s Mgr. Liborem Gotfriedem a otcem Janem Peňázem. František také spolu s MUDr. Vladislavem Šimáčkem zorganizoval bezpočet zajímavých poutních zájezdů nejen pro tyto poutníky. Mezi tyto zpravidla víceméně komorní zájezdy minibusem typu VW Crafter pro cca 15 cestujících s případnými dalšími doprovázejícími automobily vždy patřilo i každoroční cestování po poutních i jinak zajímavých místech podél českého příhraničí - počínaje Šumavou a pak dál kolem českých hranic - často spojené i s návštěvou zahraničního příhraničí (rakouského a německého). Tyto cesty vždy dokonale připravil s pečlivostí sobě vlastní; také tento dosud poslední poutní zájezd stihl ještě sám připravit a zajistit co nejvíce dostupných informací ke každému navštívenému místu; kvůli Covidu se ovšem cesta mohla uskutečnit až v letošním podzimu – bohužel už bez něj…
Zájezd se uskutečnil těsně po nedávných volbách – o víkendu 9. - 10. října. Cílem sobotního putování byl: Panenský Týnec s nikdy nedostavěným gotickým chrámem Panny Marie, dále obec Peruc – dějiště seznámení knížete Oldřicha s pradlenkou Boženou, s tisíciletým Oldřichovým dubem a Boženinou studánkou, se zámkem a s etnografickým muzeem; dále Slavětín s románským kostelem sv. Jakuba Většího bohatě vyzdobeným freskami a se starým hřbitovem, kde jsou pospolu pochováni němečtí i čeští osadníci. Následovala návštěva města Louny s procházkou historickým centrem a s prohlídkou nádherného gotického chrámu. Zadní část svatyně je oddělena od hlavního prostoru a slouží jako vytápěná zimní kaple. Při odjezdu bylo třeba vyřešit drobnou poruchu na vozidle, která však byla brzy odstraněna. Posledním navštíveným místem byla Kyselka - Radošov se společnou večeří a s noclehem v místním penzionu.
Nedělní den začal cestou do Ostrova nad Ohří a společnou účastí na mši svaté ve farním kostele svatých Michaela a Panny Marie Věrné. Kostel byl zcela zaplněn; příjemně nás překvapil místní pan farář svou srdečností a milou originalitou. Následovala zastávka v Boru Sadov s kostelem sv. Máří Magdaleny, dále jsme si vyšlápli na Svatobor se zříceninou poměrně velkého kostela Nanebevzetí Panny Marie a fary i hřbitova s pohledem na unikátní dvouzdrojové vodopády. Pod Andělskou horou u Karlovarské silnice jsme navštívili barokní kostel Nejsvětější Trojice s trojúhelníkovým půdorysem, v němž je instalována fotovýstava dokumentující předválečnou i poválečnou historii kraje v souvislosti s vyhnáním německého obyvatelstva a s postupnou devastací vylidněného regionu, zejména poté, co opuštěné vesnice byly zahrnuty do pohraničního pásma a většina z nich i s jejich kostely se staly cílem pro dělostřelce a tankové jednotky Čs. Lidové armády... je to smutná historie, ukázka lidské bezcitnosti a barbarství.
Společně jsme pak poobědvali ve Skružné a poté jsme navštívili poutní místo Skoky s devastovaným a mnohonásobně vykradeným a vyrabovaným poutním kostelem Navštívení Panny Marie, který se však pozvolna, ale přece postupně opravuje. Historii tohoto poutního místa nám přiblížil svým podrobným výkladem místní průvodce.
Posledním navštíveným místem byl Vroutek s románským kostelem sv. Jakuba Většího z 13. století, který nyní slouží pravoslavné církvi.
Po oba dny jsme měli neobyčejné štěstí na počasí; po ránu bylo sice velmi chladno - na polích i loukách jsme viděli jinovatku, ale přes den bylo krásně slunečno, což dalo vyniknout podzimním barvám přírody malebného kraje.
Za krásné zážitky tohoto zájezdu vděčíme především MUDr. Vladislavu Šimáčkovi, který vše velmi dobře zorganizoval a prezentoval informace připravené ještě MVDr. Františkem Reichelem, který bohužel už s námi být nemohl. Účastníci však na něj nikdy nezapomenou.
Karel Voplakal
