Duchovní obnova v Břevnově

Minulý týden se ve farních prostorách Břevnovského kláštera konala duchovní obnova pro místní farníky i pro zájemce z jiných farností, zaměřená na téma "Milosrdenství a lidská důstojnost". Přednášel - a následnou besedu vedl - sympatický a zkušený kazatel P. Cyril Havel, pedagog a organizátor několika úspěšných kostelních výstav.

Akce se zúčastnilo asi dvacet věřících - většinou lidí středního věku, ale byli mezi nimi i účastníci značně pokročilého věku - na příklad obdivuhodně aktivní "devadesátnice" paní Marie Vymazalová, která dosud působí jako čilá průvodkyně tuzemských i cizojazyčných turistů, pomáhá jako kustódka v bazilice a chodívá číst pohádky dětem v mateřské školce.

Otec Cyril dokázal vytvořit velmi milou atmosféru a aktivně "zapojit" všechny účastníky. Na příkladu Kristova podobenství o Marnotratném synovi hovořil o tom, že jedním z nejdůležitějších aspektů tohoto příběhu bylo otcovo milosrdenství, které dokázalo odpustit tomu, který jej tak hluboce zklamal a vnitřně ranil - a přitom přišel o všechno, ale zůstala mu naděje, že se v nejvyšší nouzi u svého otce přece ještě "chytne"- sice asi ne už jako plnohodnotný syn a dědic, ale aspoň jako nádeník - a jaké pak bylo jeho radostné překvapení, když sám otec mu vyjde vstříc- a zařídí vše proto, aby tento ztroskotanec opět nabyl lidské důstojnosti. Hovořil pak i o rozčarování staršího bratra, který byl přece věrný, poslušný a vždycky loajální ke svému otci a nikdy se ničím neprovinil- a přesto se nyní otec plně věnuje právě tomu jeho nezdárnému bratrovi a jeho jakoby "upozadnil".

V debatě jsme se pak všichni postupně vyjadřovali k tomuto tématu - i k věcem s tím přímo či nepřímo souvisejícím- podle skutečných známých případů, případně i vlastních zkušeností -z hlediska různých pohledů na jednání otce i jednotlivých bratrů. Padly různé názory: co asi způsobilo, že se ten mladší lehkomyslnější syn rozhodl "emigrovat" z vlastní rodiny, vzdát se dobrého bydla a pokusit se žít jinde a jinak? Možná, že se nedokázal smířit s tím, že jeho starší pracovitější, poslušnější a tím pádem dokonalejší bratr byl považován za toho "absolutně správného", vzornějšího a rozumnějšího než on- a on sám v rodině necítil dost pochopení pro svou odlišnost, a tak se vzbouřil, dupnul si a rozhodl se odejít, aby sobě i ostatním dokázal, že ve světě bez problémů obstojí. K tomu sice měl v podstatě právo, až na to, že si při odchodu drze vyžádal tu "svoji" nezaslouženou polovici rodinného jmění, jež si však stejně nedokázal udržet a při své cestě "na zkušenou" ve své lehkomyslnosti, důvěřivosti a nezkušenosti "nalítl" těm vypočítavým a nečestným "kamarádům" a  "kamarádkám", kteří ho ovšem obdivovali a lichotili mu jen do té doby, než mu zbyly jen oči pro pláč. A když se pak v krajní nouzi kajícně vrátil domů a byl tak nečekaně milostivě přijat, měl ten jeho poslušný starší bratr jakoby důvod mít na tátu i na něj zlost, protože to cítil jako velkou nespravedlnost. Otec mu však vysvětlil, že přece jako rodič má právo i povinnost mít rád oba své potomky - nejen jeho za poslušnost a další dobré vlastnosti, ale i toho lehkomyslníka, který v životě tak tragicky narazil a dostal "za vyučenou" - ale svým pokorným návratem a upřímným přiznáním viny si snad aspoň částečně zasloužil nabýt znovu svou ztracenou důstojnost. Nevíme, jak to ten starší syn přijal, zdali se s tím navrátilcem nakonec přece jen smířil - ani se nehovoří o tom, zdali ten "marnotratník" se pak skutečně natrvalo polepšil a změnil své lehkomyslné smýšlení a stal se skutečně platným členem rodiny. Dost možná, že v jeho mysli i nadále zůstával onen "komplex mladšího sourozence" a žárlivost na toho dokonalého "Mirka Dušína". Ale možná si i sám milosrdný otec připustil svou částečnou vinu na výchově a na různých přístupech k oběma synům, a tím víc se pak snažil oba bratry smířit... Někoho také napadlo, že snad i praotec Adam asi až příliš "okatě" preferoval mírnějšího syna Abela proti horkokrevnému Kainovi, takže nakonec došlo k té první tragické bratrovraždě ze žárlivosti v dějinách lidstva, která měla v historii snad u všech národů tak mnoho opakování... Možná - kdyby patriarcha Jakub tak okatě neupřednostňoval nejmladšího syna Josefa (Egyptského) před jeho staršími sourozenci - nemuselo dojít k jejich smrtelné zášti proti němu... i když v tomto případě se všecko zlé nakonec v dobré obrátilo... Kristus přece sám prohlásil: "Milosrdenství chci - a ne oběť!"

Na odpolední duchovní obnovu navazovala společná účast na řádových nešporách obou benediktinských komunit - té tisícileté mužské komunity břevnovského arciopatství i oné daleko mladší sousední ženské klášterní komunity Venio sídlící na Bílé Hoře - a kdo chtěl, mohl se pak ještě zúčastnit mše svaté v 18 hodin "v dobře vychlazené" bazilice.

Pro www.Simeon.cz zapsal Karel Voplakal