01.11.2021, autor: Karel Voplakal, kategorie: Akce

Čtyřdenní duchovní obnova pod Černou horou s P. Dmytrem Romanovským

Čtyřdenní duchovní obnova pod Černou horou s P. Dmytrem Romanovským

Ve dnech 18. - 21. října 2021 se v janskolázeňském Marianu uskutečnila duchovní obnova určená především pro seniory pod excelentním duchovním vedením otce Dmytra Romanovského, kterého někteří z účastníků zažili jako fundovaného a příjemného průvodce Římem v listopadu roku 2019 při předloňské výroční svatoanežské národní pouti do Svatého města.

Jednotlivé dny exercicií byly přesně rytmizovány předem dohodnutým závazným rozvrhem: od 7,30 mše svatá v domácí kapli, následovala snídaně a od devíti hodin první dopolední homilie; v 10,30 druhá promluva,  ve 12.00 oběd a po krátkém odpočinku následovala v 15,30 třetí promluva. V 16,30 se v kapli uskutečnila společná modlitba růžence, při níž se účastníci střídali podle dohodnutých pravidel; v 18,00 hodin jsme se sešli na večeři v jídelně a poslední společnou akcí byla přibližně hodinová adorace v kapli od 19,00. Účastníků duchovní obnovy bylo  sedmnáct a jedna účastnice při pobožnostech doprovázela lidový zpěv hrou na harmonium.

Promluvy otce Romanovského, který si právě v těchto dnech připomínal teprve čtvrté výročí svého kněžského svěcení, byly velice na úrovni - zněla v nich moudrost daleko starších zkušených kolegů v kněžské službě. Mnohé jeho citáty nám připadají nezapomenutelné; jeho moudrý a přitom milý, nevtíravý způsob exhortace všechny hluboce oslovil. Dokázal trvale udržet pozornost všech seniorů a dával mnoho námětů k přemýšlení.

Prvním tématem bylo: Tajemství stvoření. Jak přijmout Boží dary, jak se vůbec existovat v Boží blízkosti? Jak přijímat Boží pročišťování? Jak první hřích zničil vztah lidstva k Bohu, jak porušil naši integritu, jak pokřivil Boží obraz v člověku, který byl stvořen k obrazu Božímu? Bůh přece dal svobodnou vůli, abychom se Mu podobali v lásce, abychom tak jako On konali dobro. Vůlí Otce byl návrat provinilého lidstva k dobru. Naší záchranou jsou Getsemany a Kristova oběť na kříži a vyvrcholením Kristovo Zmrtvýchvstání; podmínkou je však zachovávat přikázání lásky k Bohu i bližnímu.

Dalším tématem bylo naše místo v Církvi. Církev de facto vznikla při Kristově oběti na kříži. Tak, jako první žena se zrodila z Adamova boku, Církev jako společenství Božího lidu se zrodila z probodeného boku Kristova- tvořená hříšnými tvory, ale Bohem milovaná a posvěcená. Pavlův list (epištola) k Efezským je ekléziologickým vyjádřením Boží lásky, která trvá od stvoření světa a prostupuje dějinami: Bůh chce být náš! Vyjádřením toho byly starozákonní Boží smlouvy s Noemem, s Abrahamem a dalšími patriarchy vyvoleného národa - a vrcholí v Poslání Božího Syna; jsou však platné a závazné nejen pro národ vyvolený, ale pro všechno stvoření. Důležité je naše ztotožnění se s Církví jako s vlastní rodinou; máme přejímat její úkoly pomáhat, prospívat, chránit, neodsuzovat, přijímat.

Dalším tématem byly jednotlivé svátosti - jako specifické Boží nástroje k naší spáse, k plodnému prožívání přítomnosti i jako příslib blažené věčnosti; zásadním tématem je přijetí bližních a odpuštění jim i sobě, což vede k osobnímu uzdravení i ozdravení našeho vztahu s Pánem.

Posledním tématem byl Duch Svatý a Jeho působení, prostupování vším stvořením. Třetí Božská osoba jako inspirující Boží milost, jako zrození Božího slova do prostoru a času… Jeho působení je skryté i zjevné, nezastupitelné…

Exercitátor pokládal sugestivní otázky, nad nimiž jsme se měli sami po jednotlivých promluvách zamyslet a sami sobě odpovídat:  Jaké je mé místo v Církvi? Co pro mne Církev znamená? Jak se s Církví ztotožňuji před světem? Anebo: Co já od Pána v těchto dnech milosti očekávám? Co já jsem Jemu naopak ochoten sám nabídnout? Anebo: Za co se ve svém životě hanbím?  Je vůbec něco, na co jsem, či mohu být hrdý?

Doporučil večerní či volnočasovou duchovní četbu z knížek, které za tímto účelem přinesl: na příklad knihu Tomáše Špidlíka “Jak očistit své srdce“ či Antonína Surovského „Tváří v tvář“.

Počasí v době našeho podkrkonošského pobytu bylo velmi příznivé, slunečné, takže vynikla barevnost podzimního listoví a krásné pohledy do údolí i nahoru k přívětivé obloze i k Černé hoře. Velkým štítovým oknem za oltářem kaple se naskýtal líbezný pohled na farní kostel na pozadí malebné podhorské přírody; uprostřed okna visela dřevěná plastika Myslbekova Ukřižovaného, vedle oltáře je velká polychromovaná socha Madonny, k níž se obracely zraky při modlitbě růžence.

V Janských Lázních teď už bylo klidněji; lázeňský život se vzhledem k podzimnímu času už pozvolna redukoval, lázeňských hostů ve srovnání se sezónou očividně ubylo. Příjemným zpestřením a povzbuzením byla krátká návštěva oblíbené vedoucí Diecézního centra pro seniory Veroniky Čepelkové. Toto Centrum akci pořádalo; administrativně a obratně ji zajišťovala paní Irena Zbrojová.

I když jsme se mezi sebou z počátku většinou vůbec neznali, v Marianu se vytvořila řada přátelských vztahů a po celou dobu trvání našeho nového společenství panovala dobrá nálada a vzájemné pochopení.    

A jelikož přísloví praví, že „láska prochází žaludkem“, sluší se připomenout, že v Marianu nám vařili velice chutně, že u kuchyňského sporáku i u výdejního okénka v jídelně stál přátelský a srdečný PAN KUCHAŘ, který měl pochopení pro větší jedlíky a rád jim poskytoval nášup;  na oběd i večeři jsme se všichni těšili; byl to vždycky příjemný společenský i gurmánský zážitek.

A tak se tam pod Černou horou harmonicky spojilo dobro duchovní s dobrem všedního života, dobré s užitečným.

Pro Simeon.cz zapsal Karel Voplakal

 

 

 

Zájezd do nádherného Tyrolska

 
Nahoru