01.09.2022, autor: Karel Voplakal, kategorie: Akce

Co se událo v bělohorské farnosti v době školních prázdnin

Co se událo v bělohorské farnosti v době školních prázdnin

V červenci i v srpnu na bělohorské Mohyle (památníku bělohorské bitvy) opakovaně proběhla nedělní setkání ekumenické mládeže vyjadřující touhu po opravdovém a trvalém mezináboženském smíru. Mladí účastníci těchto setkání se zpravidla společně účastnili zdejší nedělní mše svaté a setkání se zdejší řeholní komunitou.

Na svátek Nanebevzetí Panny Marie připadající na 15. srpen se v  poutním kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře slaví tradiční poutní slavnost. Je to vlastně (kromě  vánočních a velikonočních svátků) ten nejvýznamnější svátek zdejší filiální farnosti, na kterou se každoročně sejdou četní poutníci z Prahy a okolí se zdejšími farníky. Určitým paradoxem je, že v době totalitní nesvobody (včetně nechvalně známých padesátých let) bývaly bělohorské poutní slavnosti ještě okázalejší, slavnější a mnohem více navštěvované než nyní. Snad v tom byla i určitá forma lidového protestu proti tehdejšímu náboženskému i politickému útlaku, snad byli tehdy lidé zbožnější než v této době... Zatím co nyní je zde pouze jediná poutní mše svatá, tehdy zde každou neděli bývaly dokonce tři mše svaté a navíc i odpolední svátostné požehnání, o pouti i křížová cesta, poutní homilie a další pobožnosti s účastí několika stovek věřících. Přesto i dnes má bělohorská pouť své kouzlo a své četné příznivce z celé Prahy. Velkou zásluhu na tom má zdejší klášter sester benediktinek komunity "Venio" (třebaže zde má zatím teprve patnáctiletou tradici) - i kněží z víc než tisíciletého břevnovského kláštera benediktinských mnichů, kteří v naší filiální farnosti vykonávají pastorační službu. Kdysi k zdejší "kostelní" pouti jaksi náležela i ta civilní "pouť"- s lunaparkem a dalšími "světskými" atrakcemi, ale už několik desítek let se zde bez tohoto "mumraje" rádi obejdeme. Lunaparky s novodobými "adrenalinovými" atrakcemi naopak už mnoho let doprovázejí svatomarkétskou pouť i posvícení v sousední břevnovské farnosti. 

Letos tento mariánský svátek připadl na všední den- na pondělí, a tak se poutní slavnost z praktických důvodů přesunula na neděli 14. srpna.  Poutní slavnou mši svatou celebroval břevnovský arciopat Otec Prokop Siostrzonek. Jeho kázání bylo jako vždycky adresné, věcné i vtipné; každý si z něj mohl něco "svého" odnést. 

Po mši zdejší sestřičky roznášely poutní koláče vlastní výroby. Poté prováděly zájemce z řad poutníků i farníků po celém poutním areálu a odpovídaly na četné dotazy o historii poutního místa i o jednotlivých zajímavostech objektu, který byl v minulých letech (především díky jim) velkoryse opraven a zkrášlen.      

V odpoledních hodinách byli všichni pozváni na kostelní nádvoří na divadelní hru, jehož hrdinou je slavný barokní architekt a stavitel Blažej Santini, který se před třemi staletími údajně také podílel na vzhledu bělohorského kostela a celého poutního areálu.  V této impresivní hře účinkovali pouze dva herci a dva hudebníci: náročnou úlohu Mistra Blažeje Santini-ho zahrál Miloslav König a jeho Múzu paní Lucie Trmíková, která byla zároveň scénaristkou; režisérem byl V. Nebeský.  

Abatyše kláštera benediktinek pak pro návštěvníky kostela připravila působivou poutní meditaci s varhanním doprovodem skvělého břevnovského varhaníka.  

Navečer - na závěr poutní slavnosti - řeholní sestry pozvaly poutníky k účasti na svých modlitbách večerních chval (nešpory). Jindy je mívají ve své komunitní kapli, tentokrát však byly slavnostnější a konaly se v kostele, aby se mohli zúčastnit i farníci a hosté z jiných farností. Lidé se rádi přidali ke zpěvu starozákonních žalmů i k závěrečnému Mariině chvalozpěvu "Magnificat" ( Velebí má duše Pána...)    

Po celý den byl poutní kostel otevřený i pro soukromou modlitbu. Poutníci se v přestávkách mezi poutními programy mohli zdarma občerstvit sladkostmi i chlebíčky, připravenými od farníků i od sestřiček.

Celý areál byl před poutí pečlivě uklizený- farníci provedli generální úklidovou akci. Díky sestřičkám je před hlavní branou i v předzahrádkách pěkná parková úprava s květinovými záhony a udržovaný trávník.    

Další srpnovou neděli se v bělohorské kostele konal úspěšný houslový a cembalový koncert z díla tří barokních skladatelů:  Georga Friedricha Händela, Domenica Scarlatti-ho a Johanna Sebastiana Bacha; je zajímavé že všichni tito tři slavní komponisté mají tentýž- společný rok narození: 1685 !  Cembalistkou byla známá německá umělkyně paní Helena Lerchová, která působí jako sólistka i jako členka komorních souborů v Německu i jinde; houslistkou byla sestřička Magdalena Marie Fuxová OSB, která působí jako oblíbená profesorka hudby na pražském hudebním gymnáziu, ale je známá v hudebních kruzích jako fenomenální interpretka sólových skladeb i jako členka Pražákova kvarteta a slavných mezinárodních komorních hudebních skupin. Vystupuje po celém světě - v celé Evropě, v Americe, v Emirátech a jinde. V době bělohorské pouti byly obě umělkyně právě na uměleckém turné v západní Evropě, a tak svůj zdejší koncert výběru nejkrásnějších sonátních skladeb tří výše jmenovaných barokních mistrů mohly realizovat až v předvečer druhého srpnového mariánského svátku (Panny Marie královny). Jejich koncert měl velký divácký úspěch; obecenstvo si vyžádalo "přídavek". Milým překvapením bylo, že po koncertu obě umělkyně pozvaly diváky na lehké občerstvení do kostelní zahrady, které divákům samy připravily a kde si s nimi každý mohl volně pobesedovat.

                                                                                                            Pro www.simeon.cz  zapsal Karel Voplakal

 

 

 

zájezd na Francouzskou riviéru, do Monaka a Lurd

 
Nahoru