09.11.2021, autor: Zdenka Wittmayerová, kategorie: Akce

Co mi na dětech, mladých, nejvíce imponuje?

Co mi na dětech, mladých, nejvíce imponuje?
Mezigenerační literární soutěž 2021 - (kategorie senioři)

Co mi na dětech, mladých, nejvíce imponuje?

Právě to, co je předností mládí: neopotřebovanost ducha, těla, energie, upřímnost, dětská originalita, citlivost, hloubka myšlení, vděčnost, dětská láska.

Mnohokrát jsem se o tom v učitelském životě přesvědčila, stejně v rodině. Jen mládí dokáže říci nejpěknější slova. Na mé svatbě v roce 1952 byli i žáčkové a 2. den mi malá Marcelka pravila před celou třídou: „ Prosím, pančelko, Vy jste byla včera krásná jako andělíček“ – a já – citlivka jsem celý ten obřad proplakala – ženich slzy utíral…

Při výtvarné výchově (chodím po třídě a povzbuzuji), když jsem pochválila žákovi Mirkovi (měl trápení s ekzémem na obličeji, býval zamlklý) „že se mu povedla ta modrá obloha“ řekl – slavnostně a vstal: „paní učitelko, to je první pochvala, co jsem v životě dostal…“ Děkuji. Stejně dojemná slova poslal student (známý jen z akce „Paměť národa“) (asi 14 roků). Děkuji za příklad… Budu se za Vás modlit…

Daniela přišla jednoho dne celá v černém (žákyně 8. třídy). Na mou otázku, proč?, pravila „Zabili M. Luther Kinga, držím smutek“.

Skautka Krystýna (17 roků – Polsko) vymyslela způsob, jak pomoci při domácím násilí (speciální tísňové volání „tiché řešení“, aby napadající neslyšel – bez nutnosti mluvit. Dostala správně „Cenu Evropské unie“ 2021.

Mladý N. Winton je bezbřehá ukázka citlivosti lidského srdce. Přes 600 zachráněných děti mu až ve stáří mohlo poděkovat – neřekl ani v rodině, náhodou seznamy žena objevila.

Dětská láska obdivuhodná. Dodnes mi žáci píší, navštěvují. Zorka až z Tr. Teplic. Marta udělala (přivedla jsem jí k atletice – životní radosti) merunkový dort – děvčata, s kterými jsem ve sport. gymnastice získaly stříbro při SHM Prahy, přijely potom k nám domů s ubrusem – prý za tu radost.

A což chlapec, který našil spousty roušek na C -19.

A další mladí, co pomáhali v boji s pandemii (i ke mně dorazil bratr skaut Ondra a další ze sk. stř. Sever P-8, aby pomohli, a opravdu pomohli. (Je mi 90).

Nakonec v rodině. Vnuk Péťa (na táboře se 3 vnoučaty). Když jsem se po obědě (uhoněná) převrhla šálek s kávou, pravil soucitně (5 r.): „Chudáčku, miláčku, je toho na tebe moc…“

V r. 1993 jsem si zapsala hezké řádky:

„Všechny děti jsou malé – i ty největší,

všichni dospělí jsou velcí – i ti nejmenší.

My jsme nahoře, děti jsou dole.

Měli bychom se častěji shýbati…

(A tak aspoň pamatuji maličkostí na akce „Světlo pro svět“ – v Africe, atd. Někdy nemůžu spát pro hladovou Indii, kde děti v noci hledají v odpadcích a spí ve křoví, u nás děti bez rodičů, pěstounů). To musí vláda…

A víte, že – zvlášť teď ve stáří – pokud jsem chodila, jezdila – často se na mě mladí – nejvíc dívky usmívaly… (I já na ně).

Zdravím a přeji pěkné jaro.

Bude líp!

Zdenka Wittmayerová 1931, 75 let skautka

 

A ať se vám daří.

 

Pandemie do nás bije

statečné však nezabije.

„Vydržet! – spasí svět.

Čti, zpívej, a dej úsměv!

 

 

 

zájezd na Francouzskou riviéru, do Monaka a Lurd

 
Nahoru