Co mi na dětech, mladých, nejvíce imponuje?
Co mi na dětech, mladých, nejvíce imponuje?
Právě to, co je předností mládí: neopotřebovanost ducha, těla, energie, upřímnost, dětská originalita, citlivost, hloubka myšlení, vděčnost, dětská láska.
Mnohokrát jsem se o tom v učitelském životě přesvědčila, stejně v rodině. Jen mládí dokáže říci nejpěknější slova. Na mé svatbě v roce 1952 byli i žáčkové a 2. den mi malá Marcelka pravila před celou třídou: „ Prosím, pančelko, Vy jste byla včera krásná jako andělíček“ – a já – citlivka jsem celý ten obřad proplakala – ženich slzy utíral…
Při výtvarné výchově (chodím po třídě a povzbuzuji), když jsem pochválila žákovi Mirkovi (měl trápení s ekzémem na obličeji, býval zamlklý) „že se mu povedla ta modrá obloha“ řekl – slavnostně a vstal: „paní učitelko, to je první pochvala, co jsem v životě dostal…“ Děkuji. Stejně dojemná slova poslal student (známý jen z akce „Paměť národa“) (asi 14 roků). Děkuji za příklad… Budu se za Vás modlit…
Daniela přišla jednoho dne celá v černém (žákyně 8. třídy). Na mou otázku, proč?, pravila „Zabili M. Luther Kinga, držím smutek“.
Skautka Krystýna (17 roků – Polsko) vymyslela způsob, jak pomoci při domácím násilí (speciální tísňové volání „tiché řešení“, aby napadající neslyšel – bez nutnosti mluvit. Dostala správně „Cenu Evropské unie“ 2021.
Mladý N. Winton je bezbřehá ukázka citlivosti lidského srdce. Přes 600 zachráněných děti mu až ve stáří mohlo poděkovat – neřekl ani v rodině, náhodou seznamy žena objevila.
Dětská láska obdivuhodná. Dodnes mi žáci píší, navštěvují. Zorka až z Tr. Teplic. Marta udělala (přivedla jsem jí k atletice – životní radosti) merunkový dort – děvčata, s kterými jsem ve sport. gymnastice získaly stříbro při SHM Prahy, přijely potom k nám domů s ubrusem – prý za tu radost.
A což chlapec, který našil spousty roušek na C -19.
A další mladí, co pomáhali v boji s pandemii (i ke mně dorazil bratr skaut Ondra a další ze sk. stř. Sever P-8, aby pomohli, a opravdu pomohli. (Je mi 90).
Nakonec v rodině. Vnuk Péťa (na táboře se 3 vnoučaty). Když jsem se po obědě (uhoněná) převrhla šálek s kávou, pravil soucitně (5 r.): „Chudáčku, miláčku, je toho na tebe moc…“
V r. 1993 jsem si zapsala hezké řádky:
„Všechny děti jsou malé – i ty největší,
všichni dospělí jsou velcí – i ti nejmenší.
My jsme nahoře, děti jsou dole.
Měli bychom se častěji shýbati…
(A tak aspoň pamatuji maličkostí na akce „Světlo pro svět“ – v Africe, atd. Někdy nemůžu spát pro hladovou Indii, kde děti v noci hledají v odpadcích a spí ve křoví, u nás děti bez rodičů, pěstounů). To musí vláda…
A víte, že – zvlášť teď ve stáří – pokud jsem chodila, jezdila – často se na mě mladí – nejvíc dívky usmívaly… (I já na ně).
Zdravím a přeji pěkné jaro.
Bude líp!
Zdenka Wittmayerová 1931, 75 let skautka
A ať se vám daří.
Pandemie do nás bije
statečné však nezabije.
„Vydržet! – spasí svět.
Čti, zpívej, a dej úsměv!
