Bůh si povolal naši Janu

Naše rodina přišla dne 9. října o naši milou Janu, manželku syna Marka a mámu našeho vnuka Lukáše, resp. o naši snachu, která nám byla jako dcera. Byla švagrovou našich mladších dětí Pavla a Moniky, jimž byla spíš sestrou a nejlepší kamarádkou; byla také milující kmotrou naší vnučky Klárky...

Vy jste ji bohužel asi neznali, ale s klidným svědomím mohu dosvědčit, že to byla nevšední žena, skromná, laskavá, přátelská, obětavá, milé povahy a ochotná pomoci každému... 

S mojí manželkou - tedy se svojí tchýní - měla naprosto skvělé, velmi přátelské a láskyplné vztahy, což je dnes mezi  snachou a tchýní bohužel docela rarita. 

Ve svém povolání fyzioterapeutky byla velmi oblíbená - jak u pacientek, tak i u svých kolegyň a ostatního zdravotního personálu Domova seniorů, kde mnoho let pracovala.

Jana v poslední době zakoušela kruté rakovinné bolesti, ale nahlas si nikdy nepostěžovala. U jejího úmrtního lůžka byli manžel i syn. Ti dva se u ní v nemocnici nepřetržitě střídali ve dne v noci (vzhledem k jejímu beznadějnému stavu měli k tomu poslední týden výjimečné povolení). My, rodiče jejího manžela jsme se s  ní rozloučili dva dny před jejím skonem; spala sice v těžkém umělém spánku pod vlivem morfinových anestetik; přesto však, když jsme jí potichu na rozloučenou řekli, že ji máme - a vždy jsme ji měli - rádi, odpověděla šeptem: "já vás také!"- a spala dál... Na tato její poslední slova nikdy nezapomeneme! 

Jana byla zaopatřena svatými svátostmi. Protože byla hluboce věřící, praktikující křesťankou, můžeme doufat, že její duše se nyní věčně raduje v náručí Boží...  

O modlitbu za ni - a také za její nejbližší pozůstalé - zejména za ovdovělého Marka a sirotka Lukáše, kteří si nyní vůbec nedokáží představit budoucí život bez ní, vás prosí celá zarmoucená rodina.

Přiložená fotka Jany a Marka je z jejich předposledních vánočních svátků... Ty příští Vánoce budou pro její nejbližší bohužel hodně smutné - a pro nás také... 

Karel Voplakal