Bohem daná, paní Bohdana

Před několika dny jsme vyprovázeli a loučili se s Danuškou, paní Bohdanou, Bohem danou.

Poznala jsem jí před mnoha lety, jako velmi usměvavou, se srdcem na dlani. Vynikající kuchařku - pekla výborné slané rohlíčky, zavařené houby podle jejího receptu mám ještě ve sklepě. Ty rohlíčky také peču, zítra jdu zase na ně.

Chodila s námi na Modlitby matek, každý týden na faru. Její milý úsměv mám stále v srdci. Cestou domů mi vyprávěla s velkou láskou o své rodině. Její modlitby jí vrátily syna z Afriky domů, a rodinu k Pánu.

Organizovala hezké výlety a i jinak pomáhala v KDU-ČSL Vždy s úsměvem. Také svůj kříž nesla statečně a šla za Pánem. A nám rozdávala radost.

Loučila jsme se s ní v kostele. Bylo to hezké spočinutí a zastavení se, i když to bolelo. Duch Svatý vanul. Na rozloučenou celý kostel jí zpíval píseň „Mezi hvězdami Tvoje jméno zapsal si Pán..." Na varhany jí přijel doprovodit pan Petr až z Opavy.

A tak v našem životě nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznáváme věci jenom nedokonale, potom poznáme dokonale, podobně, jako Bůh poznává nás. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska. (1 Kor 13,12-13)

Danuško, děkujeme za vše.

Věra Šimková