Zkusme být pravdivější, upřímnější, otevřenější
Velikonoční pondělí
Na počátku dnešního evangelia je skutečnost prázdného hrobu. Ženy, tyto věrné následovnice Ježíše, už nemusí tížit otázka: „Kdo nám odvalí kámen?“ Kámen je odvalen a hrob je prázdný. To je hlavní poselství Velikonoc. NENÍ ZDE, BYL VZKŘÍŠEN! Andělé už dali ženám poučení, že nemají „hledat živého mezi mrtvými“ a ony teď, zmateny a přece naplněny radostí, spěchají k apoštolům, sdělit jim tu úžasnou novinu. Těm apoštolům, kteří by měli bdít u hrobu svého Mistra, ale namísto toho buď ještě spí, nebo se krčí za zavřenými dveřmi, v obavě o svůj krk. A tak se právě ženám, pro jejich věrnost, jejich odvahu, a především pro jejich lásku, dostane zasloužené odměny. Ony jsou těmi prvními, kterým se Ježíš po svém Zmrtvýchvstání zjeví. A také ony jsou prvními zvěstovatelkami jeho Vzkříšení. Ježíš je povzbudí svým NEBOJTE SE a ony se skutečně nebojí. Ony nepotřebují mužskou logiku, nepotřebují žádné vysvětlování. Ony mají svou ženskou intuici a především lásku, která je vrhá na kolena k Ježíšovým nohám. Ježíš se nebrání tomuto projevu lásky, ale po povzbuzení, je posílá za těmi, kdo reprezentují Jeho církev – za apoštoly. „Jděte a oznamte mým bratřím (– mým bratřím, kteří spali v Getsemanech, kteří jej zapřeli, kteří utekli zpod kříže – přesto nepřestali být Kristovými bratry), tedy mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“
To velikonoční ráno se odehraje ještě jedno SETKÁNÍ. To postrádá lásku a upřímnost setkání Krista se ženami. Jde o setkání stráží s Veleradou. Stráží, které měly hlídat hrob, a přece jej neuhlídaly. Takové selhání je u římského vojáka nemyslitelné, za nesplnění příkazu jim hrozí nejtvrdší trest. Jsou tedy plni strachu. A tak jdou, nikoli za svými veliteli, kteří by asi neměli pochopení pro záhadu prázdného hrobu, ale za Veleradou, za těmi, kteří to vlastně všechno spískali. Ať je teď zachrání. Rovněž Velerada, která si už oddychla, že má případ tesaře z Nazareta z krku, je v tu ránu plná strachu. Ten Ježíš jim nedá pokoj ani po smrti. Ale oni nejsou schopni překročit svůj stín, odvalit kámen ze svých kamenných, ztvrdlých srdcí, a tak, namísto, aby konečně uznali, že měli a mají co do činění s Mesiášem, raději pokračují ve lžích a intrikách. Podplatí římské velitele, vlastně své nepřátele, aby mlčeli a věc ututlali. Vymyslí naprosto nevěrohodnou, ba přímo směšnou historku o tom, že Ježíšovo tělo ukradli jeho učedníci, zaplatí nemalé peníze jako cenu za mlčení a postarají se o to, aby se tato lež roznesla po celém Jeruzalémě.
Kolikrát už měli farizeové, zákoníci, celá slavná Velerada možnost nahlédnout tu do očí bijící pravdu o Mesiáši, ale než by přijali zjevnou PRAVDU, než by změnili své smýšlení, raději se zuby nehty drží svých LŽÍ a ještě přidávají další. Tak je to ostatně s každou lží – plodí jen další lež, zatímco pravda osvobozuje. Ale nežli přijmout PRAVDU, která se jim nehodí do krámu, raději zaplatí slušné peníze za další LEŽ. Tím se odsuzují žít nadále v temnotě a strachu, zatímco ženy budou žít do konce života v radosti a pokoji. Stejně jako později apoštolové, to až přijmou o Letnicích dary Ducha svatého. Pak už je nic a nikdo nezastaví v tom, aby nehlásali Krista a to Ukřižovaného, avšak třetího dne VZKŘÍŠENÉHO. Jak veliký je rozdíl mezi Petrem zapírajícím Krista na dvoře soudního paláce a Petrem, který v den Letnic slavnostně a neohroženě káže, jak jsme slyšeli v prvém čtení. Tu proměnu apoštolů způsobilo jednak osobní setkání se Zmrtvýchvstalým a zejména vylití darů Ducha svatého.
Dvě setkání byla dnes vylíčena v evangeliu. Setkání žen s Ježíšem, s PRAVDOU, které přináší radost a zbavuje strachu, a setkání vojáků a mocných se LŽÍ, která naopak strach plodí.
Kdybych se Vás teď zeptal, na čí straně stojíte, zda na straně žen, či na straně Velerady, nepochybuji o tom, jak odpovíte. No samozřejmě, my jsme křesťané, takže odpověď je jasná. Ale, moji drazí, v životě nebývá náš postoj jak jasný a pevný. I my se mnohokrát, a hlavně zbytečně, uchylujeme k malým podvůdkům, zastíráním, přetvářce i lži. Nejsme vždycky na straně PRAVDY, na straně KRISTOVĚ. Zkusme být pravdivější, upřímnější, otevřenější - a přes všechny překážky a nepříjemnosti, které nám to nejspíš vynese, budeme daleko svobodnějšími, šťastnějšími a pokojnějšími. Budeme více Kristovi – a o to přece v našem životě jde. I nám Ježíš říká to své „NEBOJTE SE!“
Jiří Vojtěch Černý
