Židovská anekdota

Mladá, ještě nezkušená, zato však velmi sebevědomá soudružka učitelka předstoupí před své prvňáčky a vyjádří přání co nejdříve je všechny poznat. Aby jim však také řekla něco o sobě samé, prohlásí, že ona je především naprosto přesvědčená ateistka - a že doufá, že její žáci mají totéž přesvědčení. Požaduje proto od nich, aby zvedli ruce všichni ti, kteří se také za ateisty považují. Děti sice většinou ani netuší, co slovo "ateista" ve skutečnosti znamená, přesto však poslušně zvednou ruce, aby se jí zavděčili. Pouze jedna dívenka se nehlásí. Učitelka si toho všimne a zeptá se: "Co je s tebou, Sáro, proč se také nehlásíš jako ostatní děti?"  "Prosím, sou'žko učitelko - protože já... já nejsem ateistka..."

Učitelka zpozorní: "Co to má znamenat, že nejsi ateistka?!" "No - protože já jsem židovka!" "Cože? Co to povídáš? Jak to, že ty jsi židovka? Kdo ti to vůbec nabulíkoval?" "Víte, moji rodiče i babička s dědou mají židovskou víru a vždycky se doma modlili a mne také učili, že se mám modlit k Hospodinu - a tak jsem tedy židovka..."  Soudružku učitelku to znejistilo i naštvalo: "Sáro, je to s tebou těžké, když tolik věříš na ty nesmysly svých příbuzných! Ale co když jsou všichni na omylu? A co kdyby třeba byli docela hloupí, zaostalí, co kdyby to byli úplní hlupáci - co bys pak byla ty sama!?" "Já nevím... ale to bych pak asi také byla ateistka!"

Zapsal Karel Voplakal