Zájezd seniorů in memoriam Dr. Františka Reichela
Minulý víkend jsme se se skupinou velehradských poutníků (vesměs seniorského věku) zúčastnili velmi pěkného zájezdu do severovýchodních Čech. Většina účastníků byli poutníci každoročních etapových pěších poutí „Levý Hradec - Velehrad“. Program víkendové cesty pečlivě připravili dva doktoři: spolu se MUDr. Vladislavem Šimáčkem ještě organizátor mnoha zájezdů a poutí MVDr. František Reichel, který se bohužel této realizace již nedočkal…
Cílem našeho autobusového putování byla návštěva několika kostelů, poutních míst a významných zámků s přilehlými parky - nejprve chlumeckého zámku zvaného „Královská koruna“ patřícího hraběcímu rodu Kinských (nedaleko místa, kde svého času u Chlumce nad Cidlinou bylo poraženo selské povstání).
Navštívili jsme také bývalou chlumeckou „Loretu“ v podzámčí, jejíž repliku mariánského nazaretského domku bohužel ve svém zápalu „obrazoborectví“ nechal zbořit císař-pán Josef II., takže dnes můžeme obdivovat pouze původní barokní vchodovou stavbu (obr. 1) a nádvoří s ambity, které nyní hostí rozsáhlou expozici historických zemědělských strojů a nástrojů - od primitivních kypřicích “háků“ a „ruchadla“ bratří Veverků - až po technicky zajímavé sekačky, pluhy, fukary, mlátičky a „samovazače snopů“ z první poloviny minulého století.
Odpoledne jsme se zastavili na Šporkově zámku Kuks se známou galerií Braunových soch (obr. 2) znázorňujících jednotlivé ctnosti i jejich pravý opak - a prošli jsme si zámecký park s přilehlými květinovými zahradami včetně plantáží vonných léčivých bylinek. Třetím navštíveným zámkem byl onen renesanční v Opočně, kam jsme se dostali až v neděli odpoledne; býval ve vlastnictví rodu Colloredo-Mansfeld, ale přišli o něj následkem „Benešových dekretů“; (to bych však předbíhal). Sobotní zastávku na oběd jsme měli v hospodě v Obědovicích („nomen - omen“) a večer jsme dorazili na místo přenocování v penzionu na pokraji České Skalice – v blízkosti Ratibořického zámku.
V neděli ráno po vydatné snídani formou „švédského stolu“ jsme se přemístili do obce Slavoňov, kde v 9,00 byla mše svatá v půvabném roubeném kostele s dřevěnou nástavbou zvonice se šindelovou střechou (obr. 3). Středně velký kostel byl plný místních lidí, ale pro nás se ještě místo k sezení i klečení našlo. Sympatický šedovlasý kněz všechny přivítal a v kázání připomněl tajemství Nejsvětější Trojice liturgicky připadající na tuto neděli. Hned po mši následovaly křtiny nejmladšího místního občánka.
Zastavili jsme se také na poutním místě Rokole s kaplí a pramenem léčivé vody a s meditační cestou pro křesťanské manžele - s jednotlivými zastaveními zaměřenými na radosti i problémy manželského soužití (obr. 4).
Další nedělní zastávkou byl Nový Hrádek s prohlídkou místního kostela svatých Petra a Pavla. U kostela je krásné barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého ve společnosti andělů; u nohou jednotlivých figur sousoší je reliéf korunované hlavy s výrazem zoufalství ve tváři - snad to má být portrét despotického krále Václava IV. pozdě litujícího světcova umučení (obr. 5).
V místním hostinci jsme poobědvali a vydali se ke kovové rozhledně Šibenik, která vznikla přestavbou vysokého stožáru zrušené větrné elektrárny; díky slunečnému počasí byl odtud rozhled až na Krkonoše; někteří, jimž bylo zatěžko vystoupat 185 schodů na vrcholovou plošinu, se spokojili s výhledem od paty rozhledny. V blízkosti Nového Hrádku se nacházejí ruiny někdejšího hradu Frymburk.
Posledním cílem tohoto našeho autobusového putování byla již zmíněná asi hodinová prohlídka zámku v Opočně (obr. 6) - a po ní příjemné posezení „na rozloučenou“ v místní kavárničce.
Do Prahy jsme dorazili večer před osmou hodinou. Počasí nám po celý víkend přálo - deštníky jsme vůbec nemuseli otevřít – naopak to nedělní odpoledne i večer byly skoro až moc teplé, takže i v autobusu bylo buď vedro, nebo naopak průvan, pokud jsme se snažili větrat. Přesto po celou cestu panovala pohoda – a rádi budeme vzpomínat na přátele i na zážitky cestování.
Pro čtenáře „Simeona“ zapsal Karel Voplakal
