V Hradci Králové proběhla Akademie pro aktivní třetí věk na téma "Svatou zemí po stopách Ježíšových"
Svatou zemí po stopách Ježíšových. Pod tímto názvem zahájilo Diecézní centrum pro seniory další roční Akademie pro aktivní třetí věk. Přednášejícím byl P. Dr. Jiří Vojtěch Černý. Ve zcela zaplněné farní místnosti v Novém Adalbertinu se sedělo, kde se dalo. Mnozí přijeli z daleka, atmosféra byla báječná. Se seniory spolupracuje Jiří Černý už léta, poutníky do Svaté země doprovází od roku 2006.
„Svatá země je moje srdeční záležitost, to netajím ani neskrývám,“ usmívá se magistrální kaplan Suverénního vojenského a špitálního řádu sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty, jehož členem je od roku 2013. Mimochodem ... nejstarší dosud existující rytířský řád na světě vznikl v 11. století v Jeruzalémě, aby se staral o poutníky do Svaté země a pomáhal všem potřebným bez ohledu na rasu a vyznání. „Maltézští rytíři, mimochodem, mohou za moji spolupráci se seniory. Tuším v roce 2014, to jsem byl farářem v Licibořicích na Chrudimsku, jsem objevil plakátek DCS, že připravuje pouť na Maltu. Na to jsem slyšel, takže jsem se přihlásil. To dám, říkal jsem si. Ti budou o holích, těm snad budu se svým krátkým dechem stačit. Z omylu mě vyvedli hned první den. Protože oni sice s berličkami a já bez, ale já jim nestačil. Tak začala naše spolupráce, bude to už 10 let.“
„V 80. letech se k nám pašovaly z východního Německa nástěnné mapy Svaté země,“ vzpomínal dál Jiří Černý. „Podařilo se mně jednu získat, koukal jsem na ni fascinovaně. Tam bych chtěl, tam bych tuze chtěl. Po roce 1989 jsem zjistil, že v Dobrušce existuje cestovka, která tam vozí turisty. Sympatické mně bylo už její motto: Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se a poznat, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému. V roce 1996 jsem s nimi jel jako duchovní doprovod poprvé. To trasa ještě vedla autobusem přes Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko do řeckého přístavu Pierus, pak trajektem do Port Saidu v Egyptě, den se strávil v Káhiře a s mezipřistáním na Kypru se jelo do Haify. Jenom cesta do Svaté země trvala týden. Tam autobus putoval celý týden po významných poutních místech. Od té doby jsem tam už byl mockrát. Je to opravdu místo úžasné, protože tam je všechno. To je země, kde je všechno. Země zaslíbená, země vyvolená. Archeologové se začínají přiklánět k tomu, že původ člověka je právě tam. Tam vznikají dějiny, nakonec i novodobé – co se odehraje v Izraeli, to ovlivní celý svět. Úžasná země, má úžasný náboj. Přitom země nevelká, říká se, že srovnatelná s naší Moravou.“
Pro pořádek, je to tak. Plošná výměra Izraele je 20 770 km², rozloha Moravy je 22 349 km².
Na co by člověk neměl, cestuje-li do Svaté země poprvé, zapomenout?
„Prožívat to, že tudy kráčel Bůh, tudy kráčely dějiny. Pro mě nejsilnější místo, kdybych tam měl dojít po čtyřech, je Zeď nářků. Tam se dějou zázraky, to místo se mě vždycky silně dotýká, tam se vždycky toužím dostat. Opřít se o ni, protože tam stál chrám, tam to všecko bylo,“ vyznal se ze vztahu k těžce zkoušené zemi Jiří Černý.
Zeď nářků, správně nazývaná Západní zeď, je pozůstatkem vnější hradby, která ke konci období druhého jeruzalémského chrámu obklopovala Chrámovou horu. Dnes je to nejposvátnější místo židů, zároveň je ale Zeď nářků také místem smutku nad zničením chrámu. Vyslovit své modlitby tam přichází mnoho nejen židovských poutníků z celého světa. Zvykem je modlitbu napsanou na kousku papíru vsunout mezi kameny, ze kterých je zeď vybudovaná. Na místě se také často odehrává obřad bar micva. Bar micva, doslova „syn přikázání“, je náboženský obřad, během kterého se z židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá odpovědnost za dodržování micvot – přikázání (obdobou u dívek je bat micva).
„Znám místa biblická, starozákonní, kam turisté moc nejezdí,“ svěřil Jiří Černý účastníkům Akademie pro aktivní třetí věk. „Znám, bohužel, dobře i místa, kde je dnes tak zle, projel jsme řadu kibuců, které jsou dnes v troskách. To mi rve srdce.“
Beze slova jsme odcházeli do kaple v Novém Adalbertinu na bohoslužbu s prosebnými modlitbami za mírové vyřešení současného válečného konfliktu.
Eva Zálešáková
