Slavnost Matky Boží, Panny Marie
Nm 6,22-27
Gal 4,4-7
Lk 2,16-21
Slavnost Matky Boží, Panny Marie
Vstup do nového roku konáme, mohli bychom říci, pod ochranou a patronátem Panny Marie. V tom samém je už cosi symbolického. Tak, jako vstupujeme do svého života zaštítěni a chráněni náručím své matky, tak také do nového roku vstupujeme zaštítěni milujícím mateřstvím Matky Boží a matky nás všech, Panny Marie.
Žijeme ještě v atmosféře vánoc. Jejich symbolem je matka s dítětem v náručí. Je to obraz pokoje a lásky, obraz, který nás naplňuje něhou a rozeznívá v nás strunu lidskosti. Konečně, bez pokoje a lásky by naše srdce byla vyprahlá a svět by se stal pustinou. Potřebujeme pokoj a lásku, stejně tak, jako potřebujeme mír, za který se dnes v církvi na celém světě modlíme.
Zadívejme se dnes na Marii - Matku Ježíšovu. Je pro nás nedostižným vzorem vnitřního pokoje a lásky; vzorem, jak žít svoji víru, svůj vztah k Bohu.
Myslím, že si žádný člověk nikdy nedokáže domyslet, jak hluboké tajemství se skrývá ve Vtělení a Narození Božího Syna - Ježíše.
„Když se naplnil čas, Maria porodila svého Syna“. Tvor porodil svého Stvořitele! Představme si, že ona věděla, koho nosí pod svým srdcem! Co všechno se v ní muselo od Zvěstování a v těhotenství odehrát! Kolik otázek, nejistot a současně, kolik bezvýhradné důvěry ve Všemohoucího. Hrozilo jí kamenování pro podezření z cizoložství, ostuda a pohrdání. Opuštění svým snoubencem, ztráta životních jistot i cti a potom, nezapomeňme na strastiplnou cestu ve vysokém stupni těhotenství přes celé Judsko do Betléma. A svého jednorozeného porodila v neobvyklé, přímo krajní situaci. Rodí dítě v bídě, vyhnaná za město do chléva. Jak hluboká, bezbřehá musela být její víra a důvěra! Kdo z nás by na jejím místě nerezignoval, nefňukal a nebyl vůči Bohu plný výčitek. Maria mlčí, Maria nereptá. Její tichost je v přímém protikladu k pastýřům, o nichž jsme četli v evangeliu. Ti překypují aktivitou, pospíchají, hledají, nalézají, klanějí se, chválí Boha a běží radostnou zvěst povědět dál - Maria nepromluví ani slova. Písmo o ní jen říká, že „to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom“.
Podobná tichost Mariina je nápadná už při zvěstování. Kratičkým slovem „FIAT“ - Ano, odpovídá na nejzávažnější otázku lidských dějin.
V dřívějších církevních kalendářích se dnešní den slavil také jako svátek „Jména Ježíš“. To pocházelo z poslední věty dnešního evangelia, ve které se praví: „Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně“.
Hebrejské jméno Ježíš-Jehošua, se překládá jako „Jahve pomáhá“, „Jahve zachraňuje“. Už v tomto jméně je vyjádřeno to nejdůležitější, co Ježíš pro svět udělá: Zachrání, osvobodí jej. Stvrzuje to i zjevení anděla Josefovi, když mu říká: „Dáš mu jméno Ježíš, neboť on osvobodí svůj lid.“
Jak Ježíš pomáhal, jak zachraňoval, o tom svědčí stránky Nového zákona. Je to radostná zpráva o tom, jak do svého srdce přijal všechny hříšníky, celníky, malomocné, chromé, malé a bezbranné, děti i plačící maminky.
A tak stojí jméno Ježíš jako příslib i na začátku tohoto nového roku. Ano, i s námi, budeme-li chtít, půjde ten, kterého můžeme nazvat svým Pomocníkem, Zachráncem, Ochráncem a Spasitelem. Tím druhým jménem, které před nás církev klade na začátku nového roku je jméno Panny Marie. Ona stojí vždy vedle Ježíše a v Jeho jménu nám pomáhá, chrání nás a vede.
Nechme se vést Marií k Ježíši. Ona je nejbezpečnější cestou k Božímu a svému Synu, ona je nejjistějším ukazatelem na naší cestě víry.
Jiří Vojtěch Černý
