Seniorské postavy Starého zákona: Izák

V osmé části pojednání o stáří v Bibli se zaměříme na další seniorskou postavu Bible - konkrétně Starého zákona, která inspiruje svým příběhem čtenáře i v současné době. Řeč bude o Izákovi.

Ačkoliv je Izákovi oproti Jákobovi věnováno mnohem méně pozornosti, jeho rodokmen zahajuje rozsáhlý cyklus o Jákobovi a rodině, který dále rozvíjí hlavní témata cyklu Abrahamova: Boží vyvolení, teofanie, smlouva, příslib potomstva a země i ustavičné Boží přítomnosti.[1] Izák, podobně jako Abram, resp. Abraham, je konfrontován s trpělivostí a důvěrou v Boží slib: jeho život v pokročilém věku se potýká s tristním problémem bezdětnosti. Text Písma říká, že Izák prosil Hospodina za svou ženu Rebeku, protože byla neplodná. A dále také, že Hospodin jeho prosbu přijal a Rebeka otěhotněla (srov. Gn 25,21). O věku Izáka se dočteme v souvislosti s informací o narození jeho synů: bylo mu šedesát let (srov. Gn 25,26).

Následný Izákův příběh je výpovědí o tom, že stáří nemusí být jen obdobím moudrých a odvážných činů, ale také údobím slepoty a těžkopádnosti, z něhož je ale i možné se vymanit. Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. V jeho případě nešlo ani tak o oční vadu, jako o vnímavost srdce. Izák byl pouze schopný rozeznat chlupaté ruce svého syna, nikoliv však Boží zaslíbení a jeho pravého nositele, který o ně stál. Postrádal nejen vnější, ale i vnitřní zrak. Podle zvyku patřilo požehnání prvorozenému, což Izák zřejmě pokládal za rozhodující, ačkoliv Boží zaslíbení a postoj jeho prvorozeného syna Ezaua ukazovaly jinam. Pokrm, který měl připravit Ezau nebyla jen pochoutka výborné chuti, nýbrž i to, z čeho může člověk získat citlivost a zkušenost – sešlému Izákovi pravděpodobně záleželo na znovunabytí prozíravosti, kterou mu zrak odepřel.[2] V protikladu tomu stála Izákova žena Rebeka, která si byla vědoma Božího zaslíbení, jež slyšela ještě před narozením svých synů (viz Gn 25,23). Výsledkem jejího zásahu bylo však hrozivé etické provinění – zneužití slabosti stáří a na smrt rozdělení bratři. Jak reagoval Izák? Stárnoucí Izák tušil, že je potřeba dát věci do pořádku, nicméně se již netázal po aktuální správnosti svého počinu. V textu Písma čteme, že se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení (srov. Gn 27,33). V jeho případě nešlo pouze o úlek nad proradností jeho syna a ženy, sebelítost, výčitky nebo výhrůžky. Nebyla zde ani stopa pokusu prohlásit udělené požehnání za neplatné. Izák naopak podloudně získané požehnání potvrdil (srov. Gn 27,33) a v této prohře poznal pravdu. Sám na sobě zakusil zděšení nad svou vlastní slepotou, nad svou slabostí stáří bez výčitek, bez vzteku a dal za pravdu Bohu: Boží vyvolení je totiž zcela pod vedením Hospodina navzdory lidským snahám, právům a výpočtům.^[3]