19.10.2015, autor: Karel Voplakal, kategorie: Akce

Říjnový poutní zájezd seniorů do Podšumaví a na Šumavu - I. část

Říjnový poutní zájezd seniorů do Podšumaví a na Šumavu - I. část

Dne 15. října jsme se vrátili z podzimního poutního zájezdu s více než čtyřicetičlennou skupinou seniorů - většinou z Hradecké diecéze. Cesta nás tentokrát vedla do západních Čech - do Podšumaví  a na Šumavu. Byla polovina října - a tak počasí nebylo (a asi ani nemohlo být) zcela ideální, ale paradoxně na Šumavě nepršelo ani tolik jako v Praze či v Hradci Králové.

Vyrazili jsme v úterý 13. října. Autobus, který byl již obsazen poutníky z Hradce, z Litomyšle a z dalších lokalit, přijel téměř přesně podle plánu v 9 hodin ke konečné stanici metra „B“ Černý most. Nastoupilo posledních pět účastníků zájezdu a po společné modlitbě a po kněžském požehnání jsme se vydali po Pražském okruhu na dálnici; u Mirošovic jsme z ní odbočili a kolem Benešova pokračovali jihozápadním směrem na naši první zastávku: na poutní místo zvané Svatý Kámen. V tamním poutním kostele Otec Kunert pro nás sloužil úvodní mši svatou. Kostel se v totalitním období ocitl v zakázaném pohraničním pásmu a jeho věž sloužila jako pozorovatelna pohraničníkům; to ji paradoxně zachránilo před osudem spousty jiných kostelů ve vysídleném pohraničí, jejichž věže často sloužily armádě jako terč pro dělostřelce a zpravidla byly úplně zničeny a jejich stopy vyhlazeny. Ovšem i tento kostel podlehl v oněch desetiletích značné devastaci - a k jeho záchraně a obnově mohlo být přikročeno až po sametové revoluci - díky štědré zahraniční a částečně i tuzemské podpoře. Po někdejším přilehlém klášteře se ovšem „slehla země“. V kapli u kostela se nachází „SVATÝ KÁMEN“- masívní skála rozpadlá na dvě části;  tyto dva obrovské balvany se prý v průběhu věků stále od sebe postupně vzdalují - a podle pověsti - až se vzdálí natolik, že mezi nimi projede fůra naložená slámou, pak prý nastane konec světa. V kapli je spousta svatých obrázků i velkých barvotiskových mariánských obrazů, které tam nanosili poutníci. Jsou mezi nimi reprodukce známých obrazů, jaké visívaly téměř v každé rodině. Jedna poutnice v dojetí prohlásila, že přesně pod tímto obrazem, který visel nad manželskými postelemi jejích rodičů, se narodila ona - a pak i její mladší sestra, na jejíž narození se pamatuje, která však bohužel zemřela ještě jako miminko.

Druhým cílem naší pouti byla ekumenická zastávka v Husinci v památníku zřízeném na údajném místě narození reformátora Mistra Jana Husa. Památník je velkorysý; byly tam shromážděny všechny dostupné materiály, stará vydání Písma svatého, na stěnách jsou fresky znázorňující životní etapy Husovy kazatelské činnosti i závěru jeho života na Kostnickém koncilu a jeho vydání světské moci, aby byl jakožto kacíř upálen. Už před půl stoletím někdejší pražský arcibiskup kardinál Josef Beran otevřel ve Vatikánu smířlivý ekumenický pohled katolické Církve na osobu tohoto reformátora,  vyjádřil lítost nad jeho krutou popravou – a zahájil tak současný netendenční, chápavý a lidský přístup katolíků k Husově osobě, k jeho názorům a učení - i zármutek nad tím, že jeho osoba po dlouhá staletí rozdělovala český národ.Správkyně husineckého muzea naši výpravu přijala v době, kdy už měli mít zavřeno a počkala na  nás, což jsme velmi ocenili. Naproti tomu její výklad bohužel příliš ekumenicky ani smířlivě nevyzněl. 

To už bylo dost pozdě - a byl čas dostavit se do hotelu Vydra v poměrně vzdáleném Srní, kde jsme měli zajištěné ubytování na dvě noci s polopenzí. Museli jsme proto vynechat plánovanou krátkou návštěvu lokality, kde svého času režisér p. Troška natáčel svůj nejúspěšnější film – pohádku „Princezna ze mlýna“.

Hotel Vydra naše výprava zcela obsadila; naším pobytem prý končí jeho letošní sezóna. Ubytovali nás ve všech třech podlažích; pokojíky byly pěkné, útulné, stravování nám velice vyhovovalo a personál (oba mladí číšníci) se choval velice příjemně a vstřícně. Ve společenské místnosti hotelu jsme ve středu ráno měli naši druhou poutní mši svatou, ještě před snídaní. Ten den jsme prožili v Srní: dopoledne jsme se vydali  na pěší výšlap lesem ke zbořené Hauswaldskou kapli. Náš pan řidič ve svém volném čase s námi ujel kus cesty, aby nám pěší cestu zkrátil. Šli jsme pak po pohodlném vyasfaltovaném chodníčku podél vodního kanálu ke stavení patřícímu k objektu Čeňkovy pily, odkud se většina vody z kanálu odvádí podzemním potrubím na Kaplanovu turbínu elektrocentrály dole v údolí Vydry. Pomodlili jsme se pak(a vyfotografovali se) u zbytků zmíněné lesní kaple. V jednotlivých dřevěných korytech symbolizujících zrnka růžence se ze studánky ke kapli přivádí voda - byla úplně ledová; v korýtkách jen zvolna roztával led. Tato voda má prý léčivé účinky zejména na zrak. Odtud jsme se pak vydali na zpáteční cestu přes centrum osady Srní do hotelu; počítali jsme, že dopolední vycházka neměla víc než šest kilometrů.Některým to bylo málo, a tak se pak odpoledne vydali dolů k Čeňkově pile, nebo až na Antýgl; vycházka byla svou délkou přibližně stejná, jako ta dopolední - a domů se pak vrátili autobusem, ještě včas před podáváním večeře.

Karel Voplakal


Vydejte se na nádherné adventní trhy do Berlína!

 
Fotogalerie Fotogalerie
Fotogalerie Zájezd na Šumanu a do Podšumaví
Zájezd na Šumanu a do Podšumaví

19.10.2015 13:00

Počet fotek ve fotogalerii: 37

Fotogalerie Zobrazit fotky Zájezd na Šumanu a do Podšumaví

 

 

Zájezd do nádherného Tyrolska

 
Nahoru