18.03.2014, autor: Věra Lomová, kategorie: Zamyšlení

Pusťme do svého srdce Ježíše

Pusťme do svého srdce Ježíše

Žijeme v době, kdy celý svět postihla krize ekologická: špatné ovzduší, záplavy, sněhové kalamity, sopky. Máme také krizi ekonomickou: lidé žijí bez domova a bez práce, téměř polovina lidí planety hladoví. K tomu neustále vznikají válečné konflikty způsobené nestabilními a zkorumpovanými vládami. Co z toho plyne? Ovládá nás strach, úzkost, nervozita, nezaměstnanost, úzkost v rodinách, když není práce, obava o přežití, více bezdomovců, sebevrahů. Je to krize tohoto světa. Kam se poděla láska, sebeúcta, porozumění? A tak se stáváme negativní ke všemu a ke všem. Jako roboti, jen ať se nás to netýká.

Jak to řešíme? Jdeme k lékaři, napíše nám lék, ale to nepomáhá. Horší je, když se dostaneme do krize duchovní, kdy odbíháme od Boha, naše myšlenky jsou roztěkané, místo do kostela lidé chodí o nedělích do obchodních domů, největší centrum v Praze je Paladium. Také zde ve Staré Boleslavi máme Paladium, ke kterému vždy utíkal národ v dobách krize, sám sv. Václav jej nosil, nechala ho udělat sv. Ludmila od bratří sv. Cyrila a Metoděje, je to obraz Panny Marie Staroboleslavské. Jaký je to velký rozdíl. Co s tím? Již sv. Pavel v listu Římanům (7,15) píše: "Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím." A ve verši 24 píše: "Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?" Sv. Pavel se také dostal do krize svého myšlení. V Písmu svatém lze nalézt mnoho příkladů krize. Například Eva v krizi pokušení hada ctižádostí a Adam, jí podlehl také. Král David byl v krizi cizoložství. Také apoštol Petr zapřel Pana Ježíše. Jidáš ho pro chamtivost zradil, dokonce i sv. Josef se dostal do krize a rozhodoval se, zda má opustit Pannu Marii. Krize našeho života je náš hřích, který je v nás, v našem svědomí, resp. se nám vracejí myšlenky, že jsme ne vždy jednali správně. Sami se omlouváme, že přeci hřích nemáme. Ti druzí jsou horší. Tak se to projeví stresem, nespavostí. Jdeme na psychiatrii, ale moc to nepomáhá. A přece máme lékaře, který na nás čeká, až zaklepeme na jeho dveře. Je to Ježíš. On nás vítá a táže se: "Chceš, abych Tě uzdravil?" Páter Elias Vella ve své knize "Zakotvit svůj život v Bohu", píše: "Není snadné říct své ano Ježíši, protože se cítíme být připoutáni k našemu hříchu. A Ježíš říká: "Dej mi šanci a já Tě uzdravím, já to udělám." Tak si představme, že svůj hřích zabalíme do černé látky a podáme jej Panu Ježíši, a On ten náš hřích přibijí na kříž a v momentě ticha se snažte symbolizovat svým dýcháním, resp. při dlouhém nádechu dáváte prostor pro Ježíše, aby si ve Vašem nitru učinil svůj trůn a v duchu si říkejte: "Uzdravuji se" při výdechu z Vás bude odcházet Váš hřích a Vy říkáte: "Uzdravuji se." (Toto je zkrácený úryvek z knihy P. Velly).

Pusťme do svého srdce Pána Ježíše, on nás miluje a učiní z našeho srdce kamenného, srdce nové, plného života. Zbavme se svých starostí, důvěřujme mu a pocítíme opět radost a velikou lásku, kterou nám dává zadarmo, protože nás miluje. Je to on, který se narodil jako Boží člověk a naše hříchy přibil na kříž. V žalmu 17 se píše: "Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál."

Věra Lomová

 

 

 

 
Nahoru