21.09.2016, autor: Karel Voplakal, kategorie: Akce

Pouť k bolestné Matce Boží v Bohosudově

Pouť k bolestné Matce Boží v Bohosudově

V neděli po svátku Bolestné Panny Marie se v JÍ zasvěcené poutní bazilice v Bohosudově (Mariascheinu) u Teplic konala slavná pouť za přítomnosti otce biskupa Pavla Posáda, který po Mons. Josefu Kouklovi vykonával úřad sídelního biskupa litoměřické diecéze. Mezi čtyřmi koncelebrujícími kněžími byl na příklad současný litoměřický generální vikář, místní duchovní správce v Bohosudově - Krupce a rovněž emeritní provinciál české jezuitské provincie. Otec biskup v homilii hovořil o zemřelém zasloužilém a velmi oblíbeném duchovním správci bohosudovské farnosti Otci Josefu Cukrovi SJ, hrdinovi protitotalitního odboje a politickému vězni obou totalitních režimů, který na tomto mariánském  poutním místě věrně a velice úspěšně působil po více než tři desetiletí. Jeho zásluhou, kterou ocenil i sám prezident Václav Havel udělením státního vyznamenání, byla nejen duchovní péče o farnost, ale i to, že P. Cukr dokázal - přes svůj pokročilý věk - vlastními silami soustavně opravovat a udržovat nejen svěřenou poutní baziliku, ale i řadu okolních kostelů, které by bez jeho péče dávno podlehly „zubu času“. Ale nejvíce oceňovanou zásluhou je především obnova staletého bohosudovského Biskupského gymnázia i koleje, jehož činnost byla násilně přerušena totalitní mocí již 14. dubna 1950. Otec Cukr podobně jako mnozí další jezuitští kněží a další řeholníci  byl pak mnoho let (11!) vězněn v nejtěžších „nápravně-výchovných ústavech“ (Valdice, Mírov, Leopoldov a jáchymovské uranové lágry). Teprve v době Pražského jara mohl opět začít sloužit jako kněz - a vybral si jako své působiště právě Bohosudov. Svůj sen – obnovu Biskupského gymnázia - mohl začít uskutečňovat až po odchodu okupačních vojsk z historického školního a klášterního objektu. Tyto budovy byly za téměř třicetiletého pobytu sovětské armády, která v nich dislokovala snad celou motostřeleckou divizi, téměř zcela zdevastovány. To, že se mu přesto v několika málo letech podařilo školu obnovit a vytvořit z ní prestižní středoškolské učiliště, byl vlastně zázrak. Na památku zemřelého P. Cukra - rektora školy upozorňuje nyní pamětní deska umístěná u vstupní brány gymnázia.

Při poutní mši svaté byla velká dvouvěžová bazilika zcela zaplněná farníky i poutníky.  Přišlo i mnoho těch, kteří si chtěli poslechnout mimořádné hudební dílo - „Missu Solemnis“ skladatele Miloše Boka. Její provedení bylo totiž jubilejní: měl jsem štěstí být tehdy přitom, když měla svou premiéru přesně před třiceti lety - právě v bohosudovské bazilice - tedy ještě za totality. Její autor, přítel tehdejšího faráře P. Cukra, byl v té době ještě nadějným studentem pražské konservatoře – a její provedení bylo za tehdejších podmínek velmi odvážnou záležitostí - proti zákazu mocných. Jak před třiceti lety, tak i nyní to byl veliký hudební zážitek: z kůru se linuly krásné a velebné zvuky varhan i symfonického orchestru doprovázejícího zpěv chóru a sólistů; laikům snad skladba poněkud připomínala monumentální hudbu Bachovu. Když znělo mohutné fortissimo,  měli jsme dojem, že se celá bazilika chvěje v základech. Posluchač si mimoděk připomněl starozákonní biblický příběh o tom, jak se pouhým zvukem polnic izraelského vojska sesunuly vysoké hradby Jericha… Ale promodlený chrám Bolestné Matky Boží stojí pevně - tak, jako před třemi staletími, jako svědek mariánské úcty našich předků a důvěry v její přímluvu u Božího trůnu…

Karel Voplakal

 

 

 

Zájezd do nádherného Tyrolska

 
Nahoru