05.12.2015, autor: Veronika Čepelková, kategorie: Poutní místa v zahraničí

Po stopách svatého Mikuláše

Po stopách svatého Mikuláše

Kdo by neznal sv. Mikuláše, přítele dětí a pomocníka v nouzi? Postava Mikuláše neodmyslitelně patří k naší tradici. Každoročně 5. prosince večer si jej připomínáme v našich ulicích a v našich domovech. Kdo byl vlastně tento nám tak známý světec? Kde se narodil a kde působil? Pojďme pátrat po jeho stopách.

Mikuláš se narodil kolem roku 270 v Pataře. Jako mladý zdědil po rodičích rozsáhlý majetek, který si ovšem nenechal pro sebe – štědře rozdával almužny chudým a nemocným. Podle jedné z legend žil ve městě zchudlý šlechtic, který se obával, že nesežene věno pro svoje tři dcery. Když se o tom dozvěděl Mikuláš, vhodil tajně oknem do jeho obydlí měšec peněz. Tak to udělal ještě dvakrát, pro každou z dcer onoho šlechtice. Brzy byl však odhalen, a aby se vyhnul chvále, odešel do Palestiny – do země Ježíše Krista. Po absolvování cesty se stal zhruba v roce 300 biskupem Myře (zde se již jedná o historicky doložená data) a věnoval se i nadále zmírnění hmotné, ale i duchovní bídy. Brzy nato nicméně začalo pronásledování křesťanů a Mikuláš byl několik let ve vyhnanství. Po návratu dál pracoval pro dobro druhých, pravidelně se ujímal vdov, sirotků a pronásledovaných. Na sklonku života podnikl cestu za papežem do Říma. Na zpáteční cestě se zastavil v Bari, hlavním městě Apulie. Tam snad i nějaký čas pobyl a pomohl zachránit životy několika námořníků. Mikuláš zesnul v místě svého dlouholetého působení, v Myře, přibližně v roce 350. To znamená, že zemřel v požehnaném věku. V roce 1087 byly jeho ostatky převezeny do Bari, kde jsou uloženy v kryptě kostela San Nikola.

Úcta k tomuto světci se rychle rozšířila do mnoha zemí. Zvlášť silná je v ruské pravoslavné církvi. Jeho ikony patří vedle Krista a Panny Marie k nejrozšířenějším. O velké oblibě sv. Mikuláše svědčí i mnoho kostelů jemu zasvěcených. V naší zemi je nejznámější kostel sv. Mikuláše v Praze, který nechali na počest svého patrona postavit kupci a námořníci. Také naše město Týniště se může pyšnit kostelem zasvěceným tomuto významnému světci.

Jak bylo již zmíněno, za místo Mikulášova narození je považováno město Patara. Jednalo se o strategické přístavní město na pobřeží Lykie v Malé Asii. Patara je v současnosti archeologickou lokalitou v jižním Turecku. Oblast náleží k rozlehlé provincii Antalya, která kromě Lykie zahrnuje taky dávnou Pisidii a Pamfýlii. V Pataře může návštěvník zhlédnout například trojitou vstupní bránu, divadlo, budovu parlamentu či sloupořadí, a zastavit se i na kus řeči s místními obyvateli, kteří zde nabízejí různé suvenýry, čerstvé ovoce i voňavé byliny.

Místem Mikulášova působení se stala Myra, hlavní lykijské město. V současnosti toto antické město, resp. jeho pozůstatky leží jen kousek od tureckého města Demre. Jsou zde k vidění kupříkladu zajímavé skalní hroby nebo amfiteátr. Nedaleko centra Demre stojí kostel sv. Mikuláše. V jeho dolní části je ukryt prázdný Mikulášův kamenný sarkofág. V okolí kostela se nacházejí obchody, v nichž je možné zakoupit si krásné ikony. Je na nich pochopitelně ve valné většině vyobrazen slavný biskup Mikuláš.

Cílem mnoha poutníků je také italské město Bari, kde byla v roce 1087 vystavěna bazilika sv. Mikuláše pro uchování ostatků tohoto světce. Tento chrám patří k nejvýznamnějším románským církevním stavbám v jižní Itálii. Místní slaví svatého Mikuláše každý rok na jaře, konkrétně 8. května. Slavnost se odehrává na moři – věřící během ní připlouvají na člunech k Mikulášově soše. Už večer před samotnou slavností prochází ulicemi města historický průvod hýřící barvami. Účastní se ho celé Bari.

Přestože jsou oslavy svatého Mikuláše v Bari i na dalších místech oproti těm našim poněkud odlišné, jejich společný cíl je nabíledni: připomenout postavu, která ještě dnes inspiruje svou dobrotou, pomocí druhým, uměním obdarovat.

Přeji vám hodně takových lidí okolo vás a odvahu být i druhým nablízku.

Veronika Čepelková

Pro Zpravodaj města Týniště nad Orlicí, prosinec 2015

 

 

 

Zájezd do nádherného Tyrolska

 
Nahoru