Pěknou dovolenou!

V Bibli je psáno: Všechno má určitou chvíli, všechno má svůj čas: je čas budovat i čas bořit. Je čas plakat i čas smát se. Je čas boje i čas pokoje. Můžeme doplnit: Je čas práce a učení, je čas prázdnin a dovolených. Čas bez práce, čas bez školy. Ale i o prázdninách můžeme my dospělí do školy, do školy k dětem. Ony se totiž ještě umí divit: Proč tak krásně kvetou kytky? Proč je voda tak průzračná? Proč je nebe tak modré? Proč je tolik hvězd na obloze? Máme se co učit od dětí, je tolik důvodů k úžasu! Během roku na to nemáme čas! Divíme se jiným věcem, často nepříjemným. Všechno má svůj čas. Prázdniny jsou časem podivu nad přírodou, nad hodnými lidmi, ale i čase poděkování za to všechno. Nepříjemných věcí je dost po celý rok. Teď nastal čas na ty příjemné. Maminka říkávala: u jídla se nemluví o katastrofách. Zkusme to o dovolené! Mluvme o kráse, mlčme a podivujme se!

Člověk, který nezná úžas nad znovuobjevením zevšednělé krásy, člověk, který nechválí a neděkuje, vlastně živoří, nežije. Možná má radost z toho, že soused nemůže k moři, že má horší auto a slabší prkenici. …Je jako moucha v hrnci s medem. Co je mně po všech? Já mám všechno, co si mohu přát. Jenže… jenže med nechutná pořád. Najednou něco chybí. Okusit tak něčeho jiného! Ale jak? Křidélka neslouží, jsou slepena medem. Kdo pomůže? No, snad právě ty děti! Ta jejich škola.

Pěknou dovolenou!

Jan Rybář